ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Mlynář měl na dvoře husu s housaty; od mlýna tekla struhou nejčistší voda, do které matka husa své žluťáčky koupat vodila. Ta lázeň šla drobotině jak náleží k duhu; peří její zlatem se lesklo a tak čistých hus jako mlynářových nebylo v dalekém okolí.

Jednou se spustil prudký liják, a na dvoře kaluž byla vedle kaluži znešvařená blátem a červenou hlinou. Jak to jedno house vidělo, volalo na ostatní: „Pan otec^[3] nepije pořáde ze studánky; někdy mu děvečka přináší v korbeli červenou pěnivou vodu, a jak je pan otec při ní vesel a jak si zpívá! Pojďme a také z louže červené vody se napijme!“

Po těch slovech house plným zobákem z kaluže špínu srkalo; jak to ostatní housata viděla, přibatolila se a o přítrž kal do sebe lila.

Viděl to domácí kohout a vesele zakokrhal: „Co dělá jeden hlupák, ostatní hlupci dělají po něm.“

* * *

Neopičujme se po jiných, ale jednejme rozumně dle svých poměrů!