ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Bylo čiperné koťátko; co vidělo, bralo do svých tlapek; pohrávati si něčím lesklým, bylo mu největším potěšením. Když děti uvázavše zlatý prsten na nit jím popotahovaly, tu kotě mrštnými skoky v pravo v levo do předních tlapek jej chytajíc neustalo, až se ho zmocnilo. Očkama záříc radostí, prsten chvíli v hubě drželo a pustíc jej děti k novému hraní vybízelo.

Její matka, stará kočka, několikráte napomínala svou dceru, aby při volbě hraček byla opatrná, ale marně. Kotě mělo svůj rozumek, který, jak se domnívalo, byl lepší nežli staré příliš úzkostlivé matky.

Jednou v zimě vyhřívajíc se kotě v kuchyni u teplých kamen spatří, jak cosi lesklého a svítícího z kamen vypadlo. Spatřilo, skočilo a již to do tlapek popadlo. Byl to hořící kus uhlí, kterým si obě přední nožky popálilo. Bolestí zamňoukalo a s nožkami popálenými smutně k matce se vleklo naříkajíc.

Tato lízajíc mu ránu pravila: „Bolest tvá se vyhojí; po druhé dbej mého napomenutí!“

* * *

Nevhodná hračka dětem způsobila nejen okamžitou bolest, nýbrž i často trvalou chorobu, ba i smrt.