ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Sedlský kůň vlekl za sebou těžký pluh, an jeho rodák, panský kůň, v lehké postroji do kočáru zapřažen jsa, pyšně si po silnici vykračuje.

„Jak je to na světě nespravedlivě rozděleno!“ vzdychal sedlský kůň. „Já se dru při odměřeném obroku do úpadu pro svého pána, můj rodák v přepychu s kočárkem pro svou zábavu si pohrává. A jsme kůň jako kůň.“

„S nějakým rozdílem,“ doložil rolník za ním orající. „Ty jsi se narodil v prostém sedlském chlévě, z mládí ničemu jsi se nenaučil nežli tahu, abys někdy pánu svému pomáhal vydělávati živobytí. Panský kůň narodil se v zámecké konírně, a jsa hříbětem, učil se od zvláštních podkoní uhlazeným panským způsobům a při učení tom utržil bití a hladu, že mládí měl proti tobě velice trudné. Svým vychováním ty se nehodíš do kočáru a onen do pluhu; tebe živí pán pro výdělek, onoho ze své pýchy a okázalosti. A co já? nesnáším s tebou břemene vedra i mrazu? nepracuji já pro boháče tak jako ty pro mne? Já nenaučiv se z mladosti, co na velikého pána přísluší, vzdělávám svou roli a jsem spokojen a šťasten při své těžké práci.“

* * *

Co nelze změniti, snášej trpělivě a poneseš to snadno.