ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Sešli se kdysi v lese zajíci, a nejstarší a největší z nich pravil: „Jsme my to zajíci plachá a bázlivá zvířata; zašustí něco v našem okolí, všecky sluchy jsou vztyčeny a běhy na útěk hotovy. Kdyby nás bylo deset, a nepatrné psí skvrně v dáli se ozve, — o překot každý zajíc v jinou stranu peláší. To já jsem jiný hrdina; já ani mysliveckého psa — co jednoho, ani pěti — se nebojím, a na vlastní oči byste viděli, jak bych se jim postavil a pro vás s nimi se všemi do boje se pustil. Nu, a kdybych v boji tom podlehl — zahynul bych s tím vědomím, že sladko a čestno jest pro své bratry, přátele a rodáky zhynouti.“

Nedomluvil, a v dáli ozval se nějaký psí štěkot. Náš hrdina první byl na útěku a spěchem povalil, kdo mu byl v cestě.

* * *

Pro vlast mnozí rázněji mluví než bojují.