SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Potůček

Potůček z nepatrné studánky v horách vyvřelý dral se vší mocí mezi skalami ku předu a hulákal, až jej bylo široko daleko slyšeti.

Dole v údolí veliká řeka klidně a tiše valila své mohutné vody. „Já,“ pravila řeka, „nekonečně nad tebe jsouc hlubší a mocnější, bez okázalého hukotu beru se v před, nosíc na hřbetě svém těžké lodi a pohánějíc nesčetnými obrovskými koly a stroji mlýnů a továren, a ty, pranepatero, jehož troška vody na otáčení horského krcálku[8] často nedostačuje, hulákáš a hřmotíš, jakobys veškerému kraji strachu ze své síly a moci nahnati chtěl.“

„Kdybych nehřmotil, kdoby o mně věděl?“ odsekl potůček a hřmotil dále.

* * *

Lidé malého vědění a zásluh nepatrných roztrubují slávu svou do všech koutů světa, věhlasní učenci a praví umělci o svých zásluhách mlčívají.



[8] Malý mlýnek v horách o jednom složení.