ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

„Bez odporu jsem ze všech hub nejkrásnější,“ muchomůrka se v lese chlubila. „Ztepilým vysokým svým vzrůstem rozhlížím se daleko po lese a poutám již z daleka očí chodcovy na sebe, any vy, ostatní houby, v mechu a pod ním skrývati se musíte. Mou hlavu zlatotřpytný šarlát zdobí posetý perlami. Je-li růže královnou mezi květinami, kněžnou jsem já mezi houbami.“

Tu zpod mechu ozval se lanýž: „Vzrůstem svým a šatem, pyšná muchomůrko, ovšem vynikáš nade všecky houby, a nikdo ti toho neupírá. Avšak jsi houba jedovatá, a bradavice na hlavě tvé, jež perlami nazýváš, chystají lidem a zvířatům bolestnou smrt. Proto každý, před nímž v lese rozvíjíš své vnady, tebe odkopne anebo na otravu obtížných much na prutě napíchnutou domů přinese. Já lanýž, kterému nepatrný vzrůst a šat vyčítáš, pilně jsem od lidí ve svém úkrytu hledán, aby knížata a velmoži ve slavných hodech na mně si pochutnávali.“

* * *

Ne vnější nádhera a žvastavá pýcha, nýbrž vnitřní hodnota dodává pravé ceny.