ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Dobří lidé sypali v zimě ptákům v zahradě drobečky a zrní. Ihned vrabci přiletěli, rvali se o každé sousto, a kdo něco urval, daleko od svých přátel s tím odletěl.

Přiletěl kos a vážně si vykračoval k uchystaným hodům. Vrabci znajíce kosovu přesilu, odletěli a ve vzdáli na zbytky po kosovi čekali.

Jeden z nich nemohl snésti této poníženosti a odstrkování svých druhů; sletěl se stromu ke kosovi a bez pozvání neb omluvy cpal do zobáku, co se mu tam vešlo.

Okřikl jej kos, a když toho napomenutí vrabec nedbal, štípl jej do křídla a vyškubl celý chomáč peří.

Křiče bolestí vrabec sotva doletěl blízkého stromu, a jeho přátelé se mu vysmáli. Jeden z nich pošeptal mu naučení: „Neustoupi-li slabší silnějšímu dobrovolně, ustoupí mu se svou škodou a hanbou.“