České bajky
Autor: František Patočka
Digitalizátori: Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Viera Marková
Slunce jest milejší, když vychází, než když zapadá.
„Jaká se to stala se mnou změna!“ naříkal starý keř růžový. „Pokud jsem se v rozkvětu mládí stem svých růží jako ranní červánky zardíval a rozdával vůni veškerému okolí, v lásce a oslavě byl jsem všech lidí a stkvěl jsem se v popředí všech květin na místě prvním. Nyní ve svém stáří, když vysílen jsa, jen tu a tam slabou růžičku nasazuji, odstrčili mě do posledního zakoutí a jest mi spokojiti se, nezapomene-li mě některá útrpná ruka časem zaliti.“
Slyše to mladý keř, jeho odkořenek, pravil: „Brachu, svět cení a odměňuje každého dle jeho zásluhy. Pokud jsi byl mlád a květy obsypán, první místo bylo tobě vykázáno; ve stáří odpadly tobě květy, a odpadla i lidská přízeň. Dříve také ty jsi vytlačil svého starého druha a nyní mně musíš ustoupiti. Jen zpomínka tvých bývalých květů tohoto místa, ač skrovného, tobě posud přeje, a tím vezmi rád za vděk.“
* * *
Nežádej ve stáří, když pracovati nemůžeš, uznání a pocty, jaké mívá mládí, doba bujaré síly a zásluh.
O autorovi
František Patočka
český spisovateľ a stredoškolský profesor latinčiny a gréčtiny, autor zbierky bájok pre mládež
