ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Vynikající lékař mistr Havel staraje se o zdraví Karla IV., sestavil zvláštní životosprávu, kterou se měl „Otec vlasti“ říditi, aby nestonal a dlouho byl živ. Rukopis chová se podnes v Roudnici v Lobkovické knihovně. Viz o něm a o vydání Havlova návodu Karlovi IV. v knize: Zíbrt, Staročeská tělověda a zdravověda, Praha, 1924, str. 13 až 16. Vybírám z Havlovy životosprávy ukázky, z nichž vyrozumíme, jak odloživ lesk královské velebnosti, zasedal Karel IV., ke stolu, aby jedl a pil jako asi jiní vrstevníci jeho. Tím nabývá Havlova skladba důležitosti širší, že si tak asi představíme výrobky tehdejšího umění kuchařského. Vložky lékařské přemrštěné a zdravotní názory, dnes nepřijatelné, při tom nic nevadí při výčtu, co tedy opravdu Karel IV. jídal a píval. Skladba má název: Vitae vivendae ratio in gratiam Caroli IV. a Magistro Gallo medico et mathematico conscripta. —

To, co je přílišné teploty, spaluje krev, jako šalvěj, máta, petržel, pepř, česnek, cibule, řeřicha. Studené usmrcuje a zmrazuje jako locika, psí pysk a dýně. Bude-lí jakost vodná, přivádí hnití, jako melouny a okurky. Bude-li jedovatá, zabíjí, jak patnno na hřibech. Jakost vlhká přivádí hnití a zácpu. A bude-li suchá, sílu sráží. Budou-li jídla mastná, vzplývají a tak ruší zažívání. Budou-li sladká, pročišťují. Budou-li vůbec hořká, neživí. Budou-li slaná, spalují, ruší a škodí žaludku. Budou-li stíbavá, stahují, sužují, zřasňují a ucpávají. Budou-lí octová, brzy přivádějí starobu…

Pouze tedy pokrm, jenž dává dosti posily, přísluší tělu lidskému: jehněčina, kozlečina, maso telete ssoucího, slepičí, kapouni, koroptve, tetřívci, bažanti, ryby s ploutvemi z čistých vod, čerstvá vejce k vysednutí, borák, volový jazyk, čerstvý chléb, dobře upečený, dobře uhnětený a s náležitou dávkou soli, víno ostré, vonné, ne nové čili mest, aby bylo hodně jasné a s odměřenou dávkou čisté vody z pramene, jenž prýští na východ a kde slunce probíhá otvorem pramene. Pakli se najde příliš nějaké jakosti přílišné, vada se napraví opakem na př. nastane-li škoda ze slaného, budiž napravena octem a vodou a stane-li se z octového, budiž napravena medem a starým vínem…

Když kdo ráno vstane ze spánku, hleď vypuditi, co zbytečného, ze sebe, z prvního, druhého i třetího trávení, pak češ se silně a tři hlavu a také celé tělo. Budou-li čas a místo příhodné, pak myj ruce, tvář a oči studenou vodou v letě, teplou v zimě, tři zuby korou citronovou. Pak zachovej klid s Pánem Bohem, mše poslouchaje a řečně. Pak se cvič na místech vysokých, čistých a dobrého vzduchu. Šat buď drahý a vonný. Pak buď jídlo hotovo a hned, jak začneš od přírody míti chuť, přijímej jídlo, ne předtím, ani nezdržuj… Libové ať jde před tlustým, syrové nebuď kladeno na polovařené, nejez ryb a mléka v témž chodu, ani mléka a vína, ježto by vedly k malomocenství. Nebeř teplého lektvaře po hojném jídle, ježto kazí jídlo. Po jídle odpočívej sedě nebo stoje, nebo lehce či povlovně se procházeje, ježto každé silné hnutí kazí jídlo. Pak spi podle povahy, ježto jinak pokrm nemůže se ztráviti… Větší jídlo má býti na večer, nevadí-li zvyk… Koupel sladkou vodou mnoho prospívá, není-li jídlo v žaludku. Střídání… buď takové, aby jeden den jedl dvakrát, druhý den jednou a tak stále, ježto chybilo-li se prvního dne přílišností, opraví se ujmou dne druhého… Vzduch buď co nejčistší. A není-li přirozený, ať se opatří uměle nejvíce v městech, kde jest vzduch zatmělý a vlhký, ježto jsou položena na mořích nebo vodách… Kdo se tedy nemůže odebrati do hor, rozprašovadlem naprav vzduch, přidávaje vonnosti. Nápoje buď na stole co nejméně a nebývej též dávána pak silná vína, neboť zažívání nejlépe se daří v klidu…

Zvyk jest veliký zákon při zachovávání těla lidského… Podle Galena zvyk jest druhá přirozenost… Totéž vidíme ze zkušenosti, ježto někteří zvykli čtyřikráte za den jísti bez ublížení, jiní zvykli bdíti v noci a spáti ve dne… Zvyk buď se s přírodou shoduje anebo ne; shoduje-li se, je nejlepší, držeti se ho. Neshoduje-li se, buď se málo uchyluje, nebo hodně. Jestli-že málo a jest zakořenělý, ještě může býti zachován. Pakli však hodně se uchyluje, buď jest zakořenělý anebo ne; není-li, žádným způsobem nesmí býti zachován. Je-li zakořenělý, tedy je buď v čase zdraví nebo nemocí; jestliže za času nemoci, tedy jest jej zachovávati… Bude-li však za času zdraví a příliš odchylný od přirozené povahy, pak má býti takový rušen, ne však náhle, ale povlovně… Poněvadž i kdyby se jim zdálo, že se jim dobře vede vzhledem k věku, času a síle… nicméně pomalu klesají síly… a denně se připravují k malomocenství nebo k náhlé smrti. Jako ten, jenž dlouho požívá starých jídel, solených ryb, zvěři, zelenin, masa liščího nebo medvědího, mléka, ryb, syrového masa, kdo málo spí… O takových lze říci, že úhony neujdou… Jakož i ti, kdo užívají hřibů a blínu a jiných jedovatin, jako jsou námořníci a žalářovaní a za času hladu a války kdo zvykají zkaženým pokrmům…

Pokud se týče časů ročních. V zimě buď dáváno jídlo tučné a hodně (ale jednou) a to, co se chýlí k teplotě. Na jaře však prospívá jídlo mírné, ale jež se chýlí k skrovnosti pro naplnění v zimě. V létě prospívá jídlo subtilní, chýlící se k studenosti a nebudiž dáváno mnoho najednou. Na podzim buď dáván pokrm v malém množství a má se chýliti k teplému a vlhkému.

Jinoši lépe stravují suché a hoši vlhké… Hodina však k jídlu, ať ve dne, ať v noci, když někdo začíná lačněti.

Mínění, že koření dostalo se do Evropy a k nám teprve ve století 16., po objevech nových zemí v Americe a ve Východní Indii, neshoduje se s pravdou, když již za Karla IV., na trhu pražském prodávali mimo mandle a fíky, rýži, hrozinky a cukr také pepř, zázvor, muškát, hřebíčky, šafrán, květ, oříšky muškátové, citvár (cicvár), galgán, skořici, matku hřebíčkovou, zrna rajská, kardamon, kmín římský, semena skočcová a jiné vzácnosti, z nichž kuchaři a kuchařky uměli připravovati krmičky příjemné a rozmanité (Tomek).