ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Veršíky, jež byly připisovány lékařské škole v Salerně u Neapole, sestavil na sklonku věku 13. Arnald z Villanovy v soubor, zvaný Schola Salernitana (Salernská škola), jenž svým vlivem zasahoval i do staročeských lékařských a kuchařských nauk. Jeho stopy možná pozorovati hlavně ve zdravotních návodech věku 14. a 15., kdy byl opisován a zachoval se v několika rukopisech v přepisech latinských i překladech českých. Viz o knize a jejích vydáních Zíbrt, Staročeská tělověda a zdravověda, Praha, 1924, č. 7., str. 73 až 83.

Knížka všímala si ve svých pokynech pro udržení zdraví také jídel, kuchařské práce. Proto patří sem a sice do století 16. Vybírám jen ty veršíky, které mají souvislost s kuchyní českou 16. věku.

„O obecném vopravování krmí: Šalvěj, sůl, víno, pepř, dělaj šalše, česnek a petružel přidaj bez falše. O chlebu: Chléb tvuoj nebuď teplý ani tvrdý, ale kvasný, lehký a vypeklý. Slaný, z dobrého zrna pečený, kůry nejez, krev spálenou činí. Chléb slaný, kvašený, vypeklý, čistý, zdravý; jiný budiž podezřelý. O masu vepřovém. Jez maso vepřové, ne ovčí, a víno pí, toť jest vajborné břichu lékařství. Vepřové dršťky lepší jsou nežli jiných. O mladém víně neb mstu. Mest, víno mladé, moč zadržuje, měkčí břicho, játrům, slezině škodí, kámen zplozuje. O pití vody. Budeš-li vodu po stole píti, zastudíš žaludek, překazíš zažití. O masu telecím. Maso telecí dužnost velikou dává. O ptácích k jídlu příhodných. Jez slepice, kapouny, hrdličky, špačky, holuby, také křepelky. Bažanty, drozdy, spolu jeřábka, kuroptvu, strnada, třasoříka i lesní slepici, lysku. O rybách. Jsou-li měkké ryby, větší z nich beř; pakli tvrdší, tehdy drobnější jez. Měkké maso: štika, vokún, mořská ryba, bělice, líny, mřeň, karas, kapr, hříz, pstruhy. O ouhoři. Ouhoř ryba zlá jest, hlasu škodí, o tom lékaři tak vypravují, leč častokrát po něm píti budeš. O přepíjení mezi jídlem při stole. Při obědě často střídmě píjej, vajce měkké, nové radče jídaj. O hrachu. Hrách loupený a tlučený vždy chválu má, ale neloupaný břicho nadýmává. O mléku. Mléko kozí, velbloudové souchotivým, ale nad všecky vosličí zdravější jim. Kravské dužnější, též ovecké, jest-li zimnice, bolest hlavy, škodlivé. O másle. Máslo měkčí, vlhkost činí, břicho voslabuje. O syrovátce. Též syrovátka rozpouští, střeva myje, čistý život do hluboka pronikuje. O sajru. Sajr studený svírá, hrubý zatvrzuje, chléb, sajr zdravým dobře posluhuje. Nejsi-li zdráv, k chlebu sajra nejez. Sýr sám o sobě mluví: Lékaři hloupý za škodný mne mají, ale proč škodím, toho neznají. Však věz, že po stole sajr jedený, žaludek sílí a činí zavřený. Mudrci přirození o tom vysvědčují. O mírnosti jídla a pití. Při vobědě často pomalu hleď píti, mezi jídlem nepí, chceš-li vždy zdráv býti. Chceš-li trápení zlého ujíti, od pití máš večeři začíti. Po rybách vořechy, po mase sajr jídej. Jeden vořech všem jest užitečný, druhý škodný, třetí bývá smrtný. Po každém vajci truňk vína se napí.“