ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

s uherským králevicem Belou 1264

S přepychem středověkým vystrojil Přemysl Otakar II. r. 1264 svatbu neteře svojí. Kunhuty Braniborské, s mladším synem krále uherského Bely IV., králevicem Belou. Pověst o nádheře, skvostnosti a bohatství Přemyslově roznášela se po celé Evropě s přesvědčením, že žádný císař ani král nikdy ještě tak nádherné hostiny o svatbě nevystrojil, jako král český. Podrobností o drahocenných úborech, o kolbách, o stanech, nákladně zřízených pro hosti, atd. pomíjím, všímaje si toliko stránky kuchařské.

Za místo, kde se svatba měla slaviti, ustanovil král rovinatá pole na pravém břehu Dunaje, kde říčka Fiša padá do Dunaje. Přes Dunaj kázal postaviti most tak široký, že deset jezdcův mohlo jeti po něm v jedné řadě. Z Rakous, ze Štýrska a z Moravy dováželi zásoby potravy a spíže v množství neuvěřitelném. Sena a píce nakupili patero ohromných stohů, každý stoh byl vysoký a veliký jako kostel. Dobytka a bravu krmného sehnali tolik, že sotva stačil pro ně celý ostrov v Dunaji a blízká lada na břehu. Zvěřiny a drůbeže dodali bez počtu. Na pečení chleba asi tisíc metů pšenice, počítajíc míru met na 30 měřic rakouských. Vína přivezeno tolik sudů, že prý by bylo mohlo několik dní píti obyvatelstvo Rakous a Moravy a stačilo by to. Potápěly se pod tíhou břemen, potravin, nápojů v Dunaji lodi, svážející tyto zásoby pro hostinu svatební. Král nařídil, aby svezeno bylo zásob ne tolik, kolik asi bude potřeba, nýbrž nadbytek až čtvernásobný… Na statisíce tábořilo ve stanech (k některým kreslil sám král návrhy), skvostně vyzdobených, hosti, diváci z daleka i z blízka. Potravy, nápoje, spíže dostal každý, co chtěl, jen se přihlásil u královských úředníků, k tomu zřízených (Palacký, Dějiny národu českého, 1875, II. 1., str, 49 až 53).

Obšírně líčí tuto svatbu a hostinu štýrský známý kronikář Ottakar Hornek ve své rýmované kronice (Ottokars Österreichische Reimchronik, vydal Jos. Seemüller, Hannover, 1870: Monumenta Germaniae Historica, Deutsche Chroniken, V. 1., str. 101 ad.). Palacký již vytěžil z Hornekova popisu vše, co mu přišlo vhod ku vylíčení nádhery a bohatosti svatební hostiny, vystrojené od českého krále. Jen malý dodatek: Za čtyři neděle prý by nemohli snísti masa ze zvířat, sem sehnaných. A co pečiva! Dlouho by trvalo, než by se počet jen naznačil. Kuřat a zvěře tolik, že si troufá Hornek přirovnati: jako by všichni vrabci a sýkorky v Rakousku a na Moravě proměnili se v kuřata, jež slétla se sem na svatbu, aby hosti se nasytili masem kuřecím v takovém množství.