Staročeské umění kuchařské

F. Menčík v otisku tak zvaného „Prešpurského slovníku“ (Rozmanitosti II. v Praze, 1892) na str. 65 až 67 v kapitole 37 (o hodokvasu), sestavil názvy tehdejšího jídla a pití, souvěké kuchyně. V. Flajšhansovi podařilo se zjistiti, že původcem staročeského slovníku tohoto byl Mistr Klaret de Solencia (Chlumec n. C.) (r. 1366). Nákladem České Akademie vydává jeho práci v knize Staročeské slovníky I. Klaret a jeho družina, 1. Práce slovníkové, Praha, 1926.

Klaret se svými sběrateli, pomocníky, všímal si také staročeské kuchyně a všeho, co souviselo s úpravou jídel a nápojů. Zachoval tedy první, soustavně upravený popis života tehdejšího tím, že slova sestavil v jednotné stati podle látky. Tak sestavil také názvy (s latinskými názvy příslušnými) jídel a jejich úpravy, podle tehdejší záliby, veršované.

Snaha, dodržeti správnost (veršů), sváděla ho a nutkala, že si tvořil některé názvy novotvary (zdá se) sám; aspoň nejsou nikde jinde před tím doloženy. Vysvětlovati jejich původ není snadno a někde vůbec je to nemožno. Čtoucí ovšem také pozná, že některé Klaretovy názvy udržují se posavad.

Podávám Klaretův přehled, vzdávaje díky p. prof. Dr. Flajšhansovi za to, že svojí radou a bohatými vědomostmi přispěl mi, pokud to možno bylo, k objasnění temných a záhadných některých těchto zpráv o staročeské kuchyni a o úpravě pokrmů ve století 14.

Pokrm, večeře, peruta (alena?). Sniedanie, jícha (polévka), svačně (svačina), krmě, šalše (slaná jíška, viz výklad slova ve Slovníku této knihy).

Kaltún (kaldoun, husí drůbky), kvasy (hostina), kusi (gustus, okušení), kaše (cumpora), zastpice (millepisa, drobné proso), návara (zerophagia, xerophagia, viz Slovník), předanie (daps, hostina zaplacená), strava (sumptus, náklad na hostinu). Kyselice (polenta, viz Slovník).

Polévka. Slaniny. Uspena (uspenina, huspenina, rosol). Boch (perma, slaniny kus, viz Slovník). Střieda (střídka u chleba). Hubice (farcinula, prejt do jitrnic, jelit). Topenice (topinka). Krajíc, skvarek (škvarek). Smočenice (topinka s omastkem). Jíšel (jícha, viz Slovník). Škvařenina. Úkrm (nakrmení). Rež (žito). Běl (far, špalda, viz Slovník). Múka (mouka). Pomyje. Střebanina (sorbitium, krmě srkavé s misky). Pečeně. Nadievanie (nádivka). Těsto. Otruby. Kyselo (viz Slovník).

Cibule. Chléb. Ocet. Roztlesk (artocopus, vdolek, lívanec). Medník (namazaný medem). Těže (copus, malá číška vína). Týkanec (artocrea, chléb s masem, jako ruský piroh). Pecnec (pecenec, malý pecen chleba). Koláč, žemle, manle (nebula, z německého m?ne, měsíc, pečivo celé, nedělené, žemle). Perník. Syrník (artocaseus, chléb svařený se sýrem a vejci). Koblih. Pecen. Prha (alphita, arnika, viz Slovník). Vaječník (pokrm z vajec).

Húsce (houska). Preclík (z německého). Bochnec (bochánek). Křížala (ovoce rozkrájené, viz Slovník). Přesník (přesný chléb, viz Slovník).

Pohlodek (pomlsek, lahůdka). Kruh (pečivo do kruhu). Vdolek. Hnětenice (hnětynka). Vařenice (colycida, chléb podpopelný). Práskora (prakůra, usmaženina, torrenda). Pokruta (torrestina, viz Slovník). Bochnice (subcinericium, podpopelnice). Miešírka (pitortum, dvakrát pečené, piškot, biscoctum). Prosinec (artora, chléb velkonoční, křížem rozříznutý mazanec, koláč prosný). Polet (medalus, slanina). Húsce (aderulum, houska, vánočka).

Oběd. Jesně (fercula, lahůdky po obědě). Rohlíček (torpa). Ukruch (partica, krajíc). Vodúš (ippa?). Úmočka (vippa, vínočka, vinná polévka). Vnorky (bucolitre?). Žizň (victus, živobytí, strava). Pitie. Múčka (farinula, moučka). Hluza (papula?). Matenie (fruta?). Urtáč (artalica?).

Krapl (z něm. Krapfen, kobliha). Calta (cunea, viz Slovník). Pichlena (cornippa, pečivo růžkovité, pichlavec). Kóra (kůra). Mazanci (mazanec, placenta). Hmula (fonta?). Rúbenie (sekanice, ruellum). Krupice. Družbanec (pečivo na družebnou neděli, viz Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, 1889, str. 51; Veselé chvíle v životě lidu českého, svazek 3. 1910, str. 38.). Záboj (patěsky z oleje lněného, mastivo lat. pado). Krúpa (puls). Lenník (lenteola?). Smrčka (semicocta, napolovic pečené). Varmuže (pulmentum, viz Slovník).

Hrách. Kumpošt (acelentum, kompot). Šišky. Zelé (olus, zelí). Tluč (contabro, špalda). Pařenice (forapo?). Zámut (contagium, zákal). Přiesol (salsugo, srv. rosol). Mut (tages, rmut v pivě). Homolka. Skýva. Částa (parta). Povidla. Svítek (ovira). Záušnička (faux, maso při uchu).

Svinina, skopovina, vepřovina, hovědina, bravina, teletina, klevetina (aprina, klihovatina, viz krásný a důkladný první výklad nesrozumitelného před tím názvu u prof. Jana Soukupa, Věstník České Akademie, 1917, 204). Kozletina. Nedvědina. Jelenina. Kuřetina. Měl (ador, běl, bílá tučná vepřovina). Prasetina (suilla, podsvinče). Husina (aucina). Losovina (salmonima, losos). Vyzina (busio, vyza). Bobrovina (castorina). Kučina (betulium, maso z jalovice). Přívar (stetra?). Konina (equirina).

Zápoj (suffusio, opojení). Pivo (potus). Nápoj (potio). Vzvíno (víno nade všecky, nejlepší, bachus). Trank (sapa, z německého). Pivo (cerevisia). Víno (vina). Vešnec (villum, t. j. vinulum, malé vínko). Pančec (salernum vinum, salernské víno výborné, pančanina od pančati, zmíchati). Meth (bibera, medovina, z německého). Ječina (tissana, ječná voda, viz Zíbrt, Staročeská tělověda a zdravověda, 1924, rejstřík, ptisana). Postřina (sicera, opojný nápoj). Mest (mutum, mošt), Med (hydromel, medovina, viz Slovník). Ryvola (nectar, italské víno vzácné, sladké). Stred (med, mel). Litkup (mercipotus, nápoj na utvrzení koupě). Marc (pigmentum, mařec; viz Zíbrt, Z dějin piva a pivovarnictví v zemích českých, v Praze, 1894, str. 26, 87, výklad názvu a doklady staročeské). Břížděl (orpus, břečka). Var (braxatura). Patoky (feculum). Více (scurra?) Břečka (braxina). Spolné (braxa, spilka). Pařenina (fedir?) Kvasnice (feces). Kvásek (conda). Kestrank (crassa, Gerstentrank, srv. kestránek). Nákvasa (tabassa, co nakvašuje).

Almazič (almazia, víno malvazí). Šavrnoch (caleum?). Zástojky (fima?). Slévky (defusia, slivky). Korytnice (lintipa, zbytek piva v korytě). Vlašec (galletum, nápoj vlaský, zde francouzský). Čist (claretum, jasné víno). Ščáva (firum, šťáva). Rosol (racina).

Chrle (moletum, něco semletého, jídlo). Podčepky (nebella, pivo zbylé na podčepí).

Ve slovnících staročeských věku 14., zejména v Bohemáři z polovice století 14. (vydal V. Hanka, Zbírka nejdávnějších slovníků v Praze, 1833, str. 25 až 53; znova vydal podle rukopisu V. Flajšhans, Bohemář, Listy filologické, svazek 19., 1892, 381, 476; srv. Flajšhans, tamtéž, svazek 15., 1888, 453) zaznamenána jsou slova, názvy jídel, kuchyňského náčiní, masa, ryb, zeleniny, nápojů atd. Viz dále Flajšhansova vydání slovníků: Bohemář menší (Listy filologické, svazek 21., 1894, 365), Mammotrekt Klementinský, svazek 20., 1893, 216, 290). Základem těchto vědomostí jest ovšem Klaretova sbírka, k níž odkazuji, i pokud se týče přirovnání slov z Bohemáře i slovníků staročeských ostatních ze století 14., z nichž tedy dalších ukázek a výčtů pro ušetření místa neotiskuji. Srv. též Zíbrt, Bibliografie České Historie I. díl, 1900, č. 3009 ad.: Slovníky.