ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Dr. V. Flajšhans v znamenité knize svojí „Česká přísloví“, v Praze, 1911, I. str. 691 až 694 sebral zajímavé doklady, jak staří Čechové hovořili příslovím o kuchyni a kuchařích. Udává zevrubně prameny, odkud čerpal.

Podle polského pořekadla upraveno: 1. Když jsi se zrodil kuchařem, nechtěj býti řezbářem. 2. Kuchař, který z hladu umře, nehoden hřbitova.

Jako snad u všech národů říkalo se a posud říká také u nás: Hlad nejlepší kuchař, v rozmanitých obměnách: Hlad a lačné břicho jsou nejlepší kuchaři, ježto brzy uvaří, že to člověku k chuti a k duhu přijde; Hlad jest výborný kuchař, že sobě nic zoškliviti nedá; Žaludek jest velmi dobrý kuchař, zvláště hladovitý, všeho zažije, všemu obvykne; Hlad jest nejlepší úprava pokrmů; Kuchař hlad přidá všeho žádoucího koření.

Mnozí kuchaři řídko vhod krmi osolí, ale neb přesolí aneb nedosolí; Kde mnoho kuchařů, nejspíše přesolí (Komenský); Čím více kuchařů, tým slanší (slanější) kaša (1678); Mnoho kucharov polevku presolí; Mnoho kuchařů přesolí kaši; Mnozí doktoři císaře umoří a mnozí kuchaři polévky nedovaří. Když jest mnoho kuchařinek jedné krmi, nevždy ji dobře udělají.

Kuchař nosil ku potřebě v kuchyňské práci i za odznak svého stavu dlouhý nůž, řezák. Přísloví: Ne každý jest kuchař, kdo dlouhý nůž za pasem nosí (Veleslavín); Ne všecko jsou kuchaři, kteří dlouhé nože nosí (Komenský); Ne vše kuchaři, co s dlouhým nožem chodí; Ne každý kuchařem býva ten, kdo nůž dlúhý nosívá (1678). Flajšhans soudí, že je to překlad z německého.

Kuchařce za dobrý hrách má býti sklenice vína. Kuchařka vhodila hrách neb kus másla do pomej; již by jej ráda snědla, jedno dej: neučí-li se na cizím hospodařiti, musí bídu, nouzi, hlad, žízeň trpěti. Pacholci, kuchařky a i děvice váží sobě hospodářovy škody lehce.

Ze srbského si upravil Čelakovský: Běda té kuchyni, která neviděla hospodyni. Kdeť jest mastná kuchyně, tuť se much sletí velmi mnoho. Nahlédá co pes do kuchyně. Nahlédni do své kuchyně a poznáš, čehoť se nedostává (z německého).

Mistr Hus ve skladbě „Knížky proti (knězi) kuchmistrovi“ (vydal Erben M. Jana Husi Sebrané spisy české III. v Praze, 1868, str. 240 ad.) bezděky zachoval zajímavé a vhodné pořekadlo staročeské, které by se dobře hodilo za nápis do nynějších hostinců. Praví: „Ač by řekl, že já jsem tě zavedl, aby ty byl kuchmistrem a tak aby v tvém úmyslu ležalo toto příslovie: „Nenie lepšie silnice, než z kuchyně do pivnice.“ Srv. Není lepší silnice, jako z kuchyně do pivnice a z pivnice potom do hostěnice; Cesta z odpustkův do očistce a odtud upřímo do nebe, jako z kuchyně do pivnice (Bartošova Kronika): (Pan Vintíř) jest i povědom silnice z kuchyně až do pivnice a jakž dopadne sklenice, hasí, dusí, což nejvíce (Lomnický z Budče).

Tučná kuchyně dělá hubenou pozůstalost (z německého). V domě kuchyně se stísniti musí (pro přílišné rozšíření pokojů). Zeman jest tak řídký v nebi jako zvěřina v kuchyni chudého.