Staročeské umění kuchařské
Autor: Čeněk Zíbrt
Digitalizátori: Michal Garaj, Bohumil Kosa, Martin Droppa, Viera Studeničová, Eva Lužáková, Dušan Kroliak, Jana Jamrišková, Tibor Várnagy, Henrieta Lorincová, Eva Studeničová
Výborný znalec hebrejské literatury, Dr. M. Grünwald, vydal (ve Věstníku České Akademie II. 1893, str. 343 až 350) slova česká, jichž se dopátral v hebrejské literatuře od století 10. do století 13. (v cestopisech, kronikách, kommentářích atd.).
Známo, že větší památky literatury české nepřesahují 12. století. Je tedy každá zmínečka, každé slůvko české, o níž nelze pochybovati, že přesahuje týž věk, vždycky hodna pozornosti a úvahy, ať již se kdekoli vyskytuje. Židé ve slovanských zemích přijímali jazyk zemský, kde meškali, za vlastní a jeho užívali. Na otázku, proč nepsali židovští učenci česká slova po česku, českými písmeny, odpovídá Grünwald, že ve středověku nejen v Čechách, než vůbec v celé Evropě zapověděno bylo užívati písma zemského jazyka, že tedy učení židé byli nuceni psáti slova česká a slovanská písmem hebrejským, kteréž ovšem výslovnost slov českých a slovenských silně pozměňovalo.
Vybírám z gloss to, co se týká kuchyně staročeské.
Století 11. V Aruchu rab. Nashana ben Jechiela z Říma: mák („mako“),
Rabbi Isak z Vídně, spisovatel „Or sarna“ v pravidlech pečiva: makovice („makovica“).
Rabi Salomon Jicchaki, Raši zvaný: okřín, okřínek (miska dřevěná), v originále „akron“.
Století 12. Rabbi Josef Simon Kara: uhlí (ugli).
Benjamin z Tudely (cestopis): veverky („vevergis“).
Století 13. Z knihy r. 1234 Arugath habbosem Abraham a ben Usiel: ohně („ognanci“); mrkva, mrkev („mrk“); jahody („jagody“); jelito („jelito“); ledvina („ledvina“); skýva („skyba“); ožeh („ožeg“).
Rabbi Meir z Rothenburka: syrovátka („syrovatka“); svatojanský chléb („karuby“).
