ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Výborný znalec hebrejské literatury, Dr. M. Grünwald, vydal (ve Věstníku České Akademie II. 1893, str. 343 až 350) slova česká, jichž se dopátral v hebrejské literatuře od století 10. do století 13. (v cestopisech, kronikách, kommentářích atd.).

Známo, že větší památky literatury české nepřesahují 12. století. Je tedy každá zmínečka, každé slůvko české, o níž nelze pochybovati, že přesahuje týž věk, vždycky hodna pozornosti a úvahy, ať již se kdekoli vyskytuje. Židé ve slovanských zemích přijímali jazyk zemský, kde meškali, za vlastní a jeho užívali. Na otázku, proč nepsali židovští učenci česká slova po česku, českými písmeny, odpovídá Grünwald, že ve středověku nejen v Čechách, než vůbec v celé Evropě zapověděno bylo užívati písma zemského jazyka, že tedy učení židé byli nuceni psáti slova česká a slovanská písmem hebrejským, kteréž ovšem výslovnost slov českých a slovenských silně pozměňovalo.

Vybírám z gloss to, co se týká kuchyně staročeské.

Století 11. V Aruchu rab. Nashana ben Jechiela z Říma: mák („mako“),

Rabbi Isak z Vídně, spisovatel „Or sarna“ v pravidlech pečiva: makovice („makovica“).

Rabi Salomon Jicchaki, Raši zvaný: okřín, okřínek (miska dřevěná), v originále „akron“.

Století 12. Rabbi Josef Simon Kara: uhlí (ugli).

Benjamin z Tudely (cestopis): veverky („vevergis“).

Století 13. Z knihy r. 1234 Arugath habbosem Abraham a ben Usiel: ohně („ognanci“); mrkva, mrkev („mrk“); jahody („jagody“); jelito („jelito“); ledvina („ledvina“); skýva („skyba“); ožeh („ožeg“).

Rabbi Meir z Rothenburka: syrovátka („syrovatka“); svatojanský chléb („karuby“).