ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Vhodně pověděl prof. Dr. L. Niederle v znamenité svojí knize „Život starých Slovanů“ (Slovanské starožitnosti, díl I. svazek l.), v Praze 1911, strana 162 ad.,: Jest už předem pravděpodobno, že předmětem potravy u starých Slovanů bylo vše, co živného kolem poskytovala příroda; byly to obilniny a zeleniny, ovoce, byla to dále zvěř lesní a polní, rybolov a konečně i různé druhy domácího dobytka. Tedy stejně potrava masitá, jako rostlinná.

Potvrzuje to názvosloví slovanské dobytčí a mlékařské vedle přímých zpráv, jež Niederle uvádí na př. z arabských cestovatelů sděluje Ibrahim ibn Jakub: „Slované zdržují se jídla kuřat, poněvadž jim škodí a nemoc růži podporují, ale za to jedí maso hovězí (kraví) a husí, které jim vyhovuje.“ Jídali také ptačí maso (arabský cestovatel jmenuje zejména chutné tetřevy) kury, kuřata, ryby (losos, pstruh, úhoř, štika, piskoř, lín, jelec, sumec mají jména všeslovanská).

Hlavní potravou byly obilniny (žito, pšenice, rež, ječmen, proso, oves, názvy všeslovanské). Jídla prosná (z prosa) byla nejoblíbenější částí slovanské kuchyně, ať již ve způsobu prosného pečiva nebo prosné kaše.

Niederle dále dokazuje, dovolávaje se vedle jiných svědectví článku J. Soukupa (Český Lid XIII. 385), že již v době pohanské i pak stále až do lidového podání nynějšího, jídali všichni staří Slované pražené zrní nedozrálých klasů ječných nebo pšeničných (pražmo), rovněž jako kaši, obřadné jídlo svatební i oblíbený, typický pokrm staroslovanský a všeslovanský.

Z mouky upravovali obilné těsto, z něhož pekli na ohništi, na rozpálených kamenech, později v peci. Byly to přesné placky prosté, nebo pečivo lepší koláče, mazané medem a sypané mákem. Hlavně ovšem odedávna chléb, napřed prostý, přesný, pak zadělaný kvasem.

Ze zelenin a luštěnin, jež Slované ode dávna požívali, uvádí Niederle: cibuli, česnek, mrkev, okurky, mák, bob, hrách, čošovici, čočka, dýně, tykev, řepu. Dále houby. Ovoce: jablka, hrušky, slívy, třešně, jejichž hojnosti vzpomíná Ibrahim ibn Jakub v 10. století.

Pro oko a chuť Řeka nebo Římana, vybíravého a zvyklého kuchařskému umění, nebyl ovšem ráz a soubor staroslovanské potravy bez námitek. Jedliť Slované leckdy věci, které jiným nechutnali, ba kterých se Jihoevropané i štítili. Zejména prostý lid venkovský.

Nejjednodušší příprava masa byla u Slovanů a všude jinde pečení na rožni. Pečení v nádobách, hliněných nebo kovových, v polévce, nad ohněm, zavěšených nebo postavených.

Znali Slované ještě jiný způsob vaření v koženém měchu, obyčejně v žaludku nebo břichu zabitých zvířat, buď ohněm pod ním rozdělaným nebo pomocí rozžhavených kamenů, do vody ponořovaných. Tak se vaří místy podnes na Balkáně, což bylo známo i jiným národům v době primitivní kultury (Finnové, Litevci, Germané). Je to způsob vlastní životu kočovnému, kde je dosti vnitřností a koží ze zabitých zvířat a kde hliněné nádobí je na obtíž. Niederle soudí, že tato úprava jídla přešla k Slovanům od některého kmene kočovného na jihovýchodní hranici, nejspíše od Skythů.

Při přípravě jídla užívali od dob nejstarších omastku a koření. Slovanské máslo je výraz všeslovanský. Mastili Slované též rybím tukem, olejem, upraveným z olejnatých semen.

Slovanům byla ode dávna známa řada bylin, vynikajících zvláštní vůní a příchutí, jež mají většinou všeslovanská jména: bedrník, horčice, křen, kafr, pepř, zázvor. Uvádí Niederle dále: mátu, kmín, anýz. Ocet poznali Slované z Itálie a z Řecka. Od břehů řeky Volhy dovážena rebarbora.

Jako u jiných národů, také u Slovanů připravovali jídla z medu a nezbytné soli, známé v kuchyních od nejstarších věků.