ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Jedenkráte, jak valaši^[17] připouštěli ovce ke košaru,^[18] přišel k nim jakýsi člověk a pravil: „Valaši, kolik jest hodin?“ — Oni mu odpověděli, že jest myslím 11 hodin. — „A já musím dnes o poledni obědvať v Praze,“ řekl člověk. — „Ho, ho!“ smáli se mu valaši, „to sotva do Rožnova dojdete!“ — On pak shodil se sebe plášť a rozprostřel ho po zemi, potom sednul naň, vytáhl z kapsy píšťalku a pískal. Jak začal pískat, taký větřík se udělal a plášť okolo něho ohrnul; ale on pořád pískal, a ten vítr ho pořad výše a výše zdvíhal, až se jim v povětří značil jako malé jehně, potom jak vrána a naposledy jako kulička, až se jim s očí ztratil.