ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Byl jednou jeden švec, a ten dělával obyčejně v sobotní den až přes půl noc a do rána, kdy již lidé z ranní mše svaté domů chodili. V pondělí ovšem měl modré pondělí jako všickni nepořádní řemeslníci, a v úterý také ještě posedával leda bylo.

V sobotu na noc přišel k němu kominář a žádal o nocleh; švec svítil a pracoval silno. Kominář: „Prosím vás, pane mistře, nechte mne u vás přenocovať; již se připozdilo tak, že nedojdu domů.“ — „To nemůže býti, mám malou jizbu.“ Kominář: „Však vám mnoho místa nezalehnu!“ — Švec: „Bože zachovej, to nemůže nijak býti!“ — Kominář odešel, ale nikoliv z domu, nébrž do kuchyně, a vlezl do kamen, kdežto bezpečně usnul.

Švec pracoval až do bílého rána, žena vstala a pravila: „Petře, Petře, že se nebojíš Pána Boha! Lidé již se hrnou odevšad do kostela, a ty pořád ještě pracuješ jako ve všední den!“ — Švec mrzutě a urputně odpověděl: „Mlč mi s tou tvou moudrostí; mám mnoho práce, a proto musím dělat.“

Žena šla na mši svatou, a po mši svaté přišla zase domů, ale Petr pořád ještě ševčil. Ostala mezi dveřmi stáť a zvolala: „Ale pro Boha tě prosím, Petře, nech toho!“ — Švec se na ni osápnul a šil bezpečně dále.

Žena šla zatím topit a přijdouc zase do jizby, vidí, že muž ještě pracuje; i rozhněvala se a vzkřikla: „Ty ještě prtačíš! Že pak tě již čert jednou nevezme, že nechceš poslechnouť!“ — Sotva že to vyslovila, kominář, jehož oheň páliti začal, prorazil kamna. — Švec myslil, že ženou přivolaný čert leze, prorazil okno a vyskočil oknem — kominář oknem za ním — a žena, myslíc, že čert pro muže přišel, za kominářem také oknem ven, a křičela co hrdla měla: „Prosím tě, čerte, neber mi muže!“

„Mužíčku, utíkej a žehnej se svatým křížem!“

A tak se všichni tři hnali až na rynk, kde všechno lidstvo z kostela jdoucí na ně se dívalo, tam teprv se zastavili a poznali, a s velikou hanbou domů se vrátili.

Od toho dne zmoudřel švec, neslavil modrých pondělků, neprtačil v neděli a dobře se mu vedlo.