ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Byl mladý chudobný švec. Byly zlé časy, a nezůstalo mu nic, než kousek podešvi a kosíř ševcovský.^[127] Šel do světa a přišel do jednoho dvora; tam si dal za gros kyšky,^[128] tu pil a jedl s chlebem. Když tu kyšku jedl, mouchy létaly kolem něho a pily kyšku s ním. On jim povídal: „Vyť jste nemravy; počkejte, pokapám vám kyšky po stole, potom si pijte pro sebe, a já také pro sebe,“ Učinil tak, a mouchy sedaly na stůl. Když byly na stole shromážděny, popadl milý švec podešvu,^[129] a huk na ně udeřil. Tři sta jich porazil a tři sta jich do smrti zabil a ještě se nerozhněval. I pomyslil si: „Kdybych se rozhněval, Pan Bůh ví, co bych podělal!“

Hrdinství vykonané se mu líbilo, a hned si ho dal vyšíť na klobouk a chodil tak po světě. Přišel do velkého města, a tam ho král uviděl z okna a četl mu na klobouku: „Tři sta porazil, tři sta zabil a ještě se nerozhněval, Pán Bůh ví, co by podělal!“ — Král si pomyslil: „Co to musí býti za silného člověka!“ Mělť dvě princesky u dvou obrů; ti je měli ukradeny, a žádný se k nim dostati nemohl. Tož ho dal zavolať a pravil mu, že mu dá kteroukolvěk dceru, jestli jich vysvobodí od těch obrů nešťastných.

Švec se sebral a šel. V cestě přemýšlel, jak by k těm obrům mohl vejíť. Přišel k nim, a oni ho přivítali: „Pěkně vítám, červíčku zemský, cos tu chtěl?“ — Švec odpověděl: „Přišel jsem se k vám podívat, jak se máte.“ — Ten jeden obr hned s ním šel do zahrady na procházku a když četl jeho sílu na klobouku, řekl mu: „Vyhoď kamenem, jak vysoko vyhodíš?“ — Švec mu odpovídá: „Hoď napřed ty, jak vysoko vyhodíš, potom já hodím!“ — Obr vzal kámen a vyhodil ho; kámen spadl až za tři hodiny. — Švec pravil: „Dej pozor, včil vyhodím já!“ vytáhl z kapsy živého ptáka a vyhodil ho. Obr čekal tři hodiny, čtyry hodiny — již nespadl dolů, a on myslil, že to byl kámen a že se dostal až do oblaků.

Obr nad tím kroutil hlavou a povídá: „Ty, bratře, já roztlačím kámen v ruce, až z něho udělám mouku!“ Vzal kámen a roztlačil ho na prach. — Švec povídal: „Ty, bratře, já roztlačím kámen, až z něho voda poteče.“ Vzal z kapsy mladý sýr, stlačil ho v ruce, až z něho voda tekla.

Obr se velice podivil a pravil: „Ty, bratře, pojďme na škrabáky!“ — Švec si před něj stoupl, a obr mu škrábl po prsou, na kterých měl tu podešev, a myslil, že mu sedřel kůži až na kosti. — Švec řekl: „Pojď sem, bratře, včil já škrábnu tebe.“ — Obr si před něho stoupl, švec vzal z kapsy svůj ostrý kosíř a rozřízl ma prsa od hora až dolů, tak že obr mrtvý sklesl.

Druhý obr se na to díval z okna, a obával se. Hned ho k sobě zval a hleděl si jeho přátelství. Po večeři nedal mu odejíť a chtěl, aby u něho ostal na noc, že je s ním rád.

Princesky, jak viděly, že jeden obr již jest odpraven, měly dobrou naději a co nejvíc mohly ho posluhovaly a hladily. Jedna z nich mu dala prsten, z kterého ukrutnou sílu dostal, a druhá ma dala meč, který když se zatočil, pokaždé hlavu srazil.

Když ty dvě věci měl, odešly od něho princesky, a švec se strojil k spaní. Lůžko již měl ustlané. Klekl si, poříkal^[130] a šel si na to lůžko lehnout. Když již na tom lůžku ležel, přišlo mu na mysl: „Pohledni ty pod to lůžko!“ Pohledl, a uhledl tam člověka. Slezl s toho lůžka a šel jím kumat,^[131] jeli živý. Byl neživý. Švec si hned pomyslil, že to snad také byl nějaký host, který na tom lůžku našel obrem svou smrt. Vzal toho mrtvého, položil ho do toho lůžka, a sám vlezl pod lože.

Obr v noci přišel a přinesl třícentovou hůl. Přišel a jak řezal, tak řezal na tom loži, až věděl, že má dost. Potom povídal: „Již jsi odbojoval!“ a zas odešel. — Ale švec pod lůžkem nespal, mrtvého vyňal a dal pod lůžko. a sám si lehl do něho.

Ráno obr přišel — člověk byl živý a chodil si po světnici. Vida ho leknul se, až div se nesvalil, a povídal: „Bratře, jak se ti spalo?“ — Švec odpovídá: „O velice dobře! Přišel ke mně člověk, bil^[132] mne režným kláskem a povídal si: „Již jsi odbojoval!“ Ale mně se jenom snilo, že mne tak trochu potepal. — Obr se toho zděsil, hned ho pozval k snídani a pravil: „Zůstaň u mne do smrti!“ — Švec odpověděl: „Co bych tu dělal? Jsem pocestný, přišel jsem se k vám podívat a půjdu zase pryč; ale ty dvě princesky půjdou se mnou!“ — Obr povídá: „To nemůže býť, sice musíme jíť spolu na potýkanou. — Švec na to svolil, nemeškal, dal si prstének na prst a vytáhl meč. Jak se obr s holí železnou na něho hnal, švec zatočil mečem a volal: „Hlava dolů!“ a hned obr bez hlavy ležel na zemi. Potom sebral princesky a šel s nimi ke královi. Král z toho měl velikou radost a dal mu zlatem vyrýť: „Tři sta porazil, tři sta do smrti zabil, dvou obrů zhubil a ještě se nerozhněval; kdyby se rozhněval, Pán Bůh ví, co by podělal!“ — Potom byla svadba, a švec se stal králem.