ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

U poustevny na Radhošti byl kamenář. Klepal^[6] a dělal tam kamení. Jednúc přišel k němu černokněžník a prosil ho, aby ho zavedl k těm dírám. Jak ho přivedl k prvním, povídal černokněžník, že to nejsou ty, aby ho zavedl k druhým. Když ho přivedl k druhým, povídal, že to nejsou ty díry, aby ho dovedl ještě k těm jedněm. Když ho dovedl k těm třetím dírám, povídal: „To jsú ty!“

U těch děr se modlil, a jak se pomodlil, vylezl z té díry drak ukrutně ohromný. Černokněžnlk vytáhnul ze své kabelky ohlávku a dal ji tomu drakovi na hlavu, kázal ho držeti tomu kamenářovi a modlil se po druhé;^[7] a vylezl zase drak ješté větší. Dal mu zase ze své kabelky ohlávku na hlavu a pravil tomu kamenáři: „Včil ty se mnou musíš jeť, kde pojedu já;“ a dal mu kyjanku do ruky a povídal mu: „Sedni na toho draka;“ on sám sednul na druhého. Řekl mu: „Když se ti bude ten drak výšiť, tož ho klepni tou kyjankou po hlavě; a když se ti bude nížiť, tož ho klepni pod břuch. Tak dojeli až do východních krajin. Když tam přijeli, tož ty draky zabili a to maso sekali za dukát lot, protože ti lidé tam ho musejí mít pod jazyky, aby se ochlazovali v nesmírném parnu těch zemí. Kamenářovi dal černoknéžník za jeho práci, co ze čtvrti toho draka utržil. Potom se ho tázal, jak se chce domů dostať: ve spánku-li či při zdravém rozumě? On si to rozmýšlel, že jak by mu to bylo lepší. Řekl mu však, že ve spánku. V té samé čtvrthodině byl na tom místě, s kterého s těmi draky se pustili do východních krajin. Povčil ještě potomci toho kamenáře mají památku, neboť se drží peníze pořád v rodě tom.