Zlatý fond > Diela > Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Rožnovského


E-mail (povinné):

Beneš Metod Kulda:
Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Rožnovského

Dielo digitalizoval(i) Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Eva Lužáková, Dušan Kroliak, Andrea Jánošíková, Zuzana Berešíková, Katarína Kasanická, Kristína Woods.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 21 čitateľov


 

Radhošť

Hora Radhošť má jméno své od pohanského bůžka Rádhosta, kteréhož předkové naši obzvláště na hoře této ctili. Modla ta prý měla v natažené pravici roh, kterýž její služebníci modláři vodou naplňovali. Zmizelali voda v rohu tom v jisté době, očekával se suchý ale úrodný rok: a naopak, ostalali voda nebo alespoň vlhkost v rohu, předpovídal se rok mokrý a neúrodný. Před jeho sochou každoročně zvláště v čas rovnodennosti konaly se slavnosti, ku kterým pohanští Slované obojího pohlaví z blízka i z daleka přicházeli. Dávaly se bůžkovi tomu oběti z domácího dobytka, a přítomní oddávali se radovánkám a veselostem, kteréž náležely k obřadům a k úctě bůžka Rádhosta. — Zbytky takéto slavnosti národní snad se posud zachovaly v radovánkách, jež se odbývají na Radhošti v svatvečer přede dnem sv. Jana Křestitele, kdy se tam znamenité množství lidu netoliko z nejbližšího okolí shromažďuje, aby se dívali s výšky této na nesčetné ohně, které s nastávající nocí na všech stranách vzplápolají. Druhdy ohně ty skládaly se pověrou uhlířův proti čárám a kouzlům, nyní zapalují se jen z prastarého, zděděného zvyku pro obveselení. Pohled na tyto veselé ohně jest s vrchu Radhoště věru čarovný a jako by omamující; neboť za jasné noci, když červánky večerní dohořely a na tmavé obloze nebeské velikánské stádo hvězd vychodí; slučují se ohně a hvězdy — země a nebesa tak, že se jedno býti vidí. — Domníváme se, že v tomto prastarém obyčeji, v těch hořících hranicích dříví na všech všudy vrcholích, v těch plápolajících a nad hlavami točených pometlách, v těch zapálených bečicích smolných za krásné noci svatojanské pochována jest nějaká pohanská bohoslužba našich slovanských předků, kterou i potomci křesťanští po nich zdědili a nyní posud ještě konají, ač původní význam dávno již se byl vytratil.

Diváci na Radhošti ostávají u ohně potřebného po celou noc, kteráž tam jest tak krátká, že teprv po jedenácté hodině poslední odlesk sluneční na západě mizí a brzy po půlnoci již opět prví věštcové světla světového vyskakují a k druhé hodině již červánky ranní se na obloze zapalují. Tu počíná svítati, a procitlý sbor skřivánkův pozdravuje jednohlasně nastávající jitro. Zima na chvíli roste. An však na vrcholích hor červánky se třpytí a kolem diváka na Radhošti stojícího proud ohnivého zlata se rozkládá: leží údolí pod ním ještě v mlhách nočních, doliny na západní straně jsou v hustých tmách, které ještě hezky dlouho sladké sny jitřní obyvatelstvu skýtají. Sláva a velebnost vychodícího slunce, jak ho na Radhošti viděti jest, nedá se ani slovem psaným ani štětcem malířovým nakresliti; to musí každý sám osobně vidět, kdo si to pravdivě představiti chce. Člověk musí, vida velebné divadlo to, zvolati: „Hospodine, veliká jsou díla rukou Tvých!“

Avšak netoliko obdivovatelé přírody Boží chvátají na Radhošť. Stojíť na vrcholu jeho kamenný kříž, u něhož Slované katolíci v létě svou křesťanskou pobožnosť konají. Veliké průvody ze všech okolních městeček a dědin přicházejí na horu, zvláště dne 6. srpna, na den proměny Christovy. Byl jsem tam toho dne 1853. a s rozkoší naslouchal jsem mohutným nábožným zpěvům moravských Valachů a Valašek, jenž se všech táhlých hlubin dlouhé a obtížné cesty k svatému kříži konali a pomodlivše se a pozpívavše na kolenách pod křížem, taktéž se zpěvem dolů — domů se vraceli. Den tento jest v okoli dnem svátečním. Všudy jsem viděl mladé a staré svátečně oděné, tu onde v lese kolem zahřívajícího ohně shromážděné.

S Radhoště vidět jest velikánské krajiny s mnohými městy a dědinami, žlutá pole a zelené louky lesy lemované, jakož i četné pomníky zašlé slávy a moci lidské — pusté, zbořené hrady. K jihu pozírá oko až k dalekému, příbuznému velikánu slovenskému — ke Kryvaňu. Na západ lze se dívati přes zelené pahorky a požehnané pšeničné půdy hluboko do srdce naší Moravy až k horám Palavským.

Jdeli se po širokém, obrovským mechem a haferami (borůvkami) posetém hřbetě Radhoště na strana severní, přijde se k velikánským skalinám, na způsob ohromných schodů utvořeným; skaliny ty jmenují se v lidu skutečně stupněmi. Nedaleko jsou jedny díry a jeskyně do Radhoště. — Od stupňů přichází se v témž směru ke stopám bývalé poustevny, kde posud krásné stromořadí v lese samém pradávné obydlí poustevníkův značí, kteříž prý tam až do roku 1784 o samotě vyhledávali spasení svého. Velmi dobrou vodu podává u poustevny milá studánka.

Odtud snadno a brzy přichází se na horu Kněhyni čili k Čertovému mlýnu, kde jest vidět na hoře jako by struhu 10 sáhů dlouhou, 6 sáhů širokou a 7 sáhů hlubokou; struha ta jest ve skále jako by vytesána; v ní leží skalina na malých podstavcích; také na patě hory té nalézá se skalisko nesmírné; obraznost lidu nemohla si vysvětliti, kterak takové kameny do té výšky se dostaly, a připisuje to moci ďábla samého. Čti pohádky o Čertovém mlýně.




Beneš Metod Kulda

— moravský buditeľ, vlastenecký kňaz, spisovateľ a zberateľ ľudových piesní a rozprávok Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.