Zlatý fond > Diela > Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Rožnovského


E-mail (povinné):

Beneš Metod Kulda:
Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Rožnovského

Dielo digitalizoval(i) Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Eva Lužáková, Dušan Kroliak, Andrea Jánošíková, Zuzana Berešíková, Katarína Kasanická, Kristína Woods.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 33 čitateľov


 

21. Hloupý čert

Byl jeden švec chudobný, a ten již od bídy nevěděl, co má dělať. Již se mu na světě živu býti stýskalo. Měl moc dětí, a žádný mu nechtěl pomoci. Neměl žádného živobytí ani pomoci na světě. V zoufalosti umínil si, že se oběsí. Vzal provaz a šel do lesa, že se bude věšeť. Potkal se s ním čert, a on hleděl po stromě, kde by mu bylo lepší viseť. Když se s ním ten čert potkal, ptal se ho: „Co ty tu hledíš?“ On povídal: „Budu dříť lýtky a budu chytať dítky!“[45] Čert mu řekl: „Co chceš, co nás necháš?“ — Švec odpověděl: „Přinesešli peněz, co budeš moci najednou unésť, nechám vás!“ — Čert mu ty peníze přinesl a šel zpátky do pekla.

Když do toho pekla přišel, ptali se ho zlí duchové, co by byl na světě nového viděl. — On jim povídal, že jeden švec chodil po lese a že mu řekl, že bude dříť lýtky a pak chytať dítky! Zlí duchové mu povídali, že mu měl zaplatit, aby jich nechal na pokoji. On pak jim řekl, že mu donesl peněz, co mohl unésť. Jim pak zdálo se, že moc zaplatil, a poručili mu, aby k němu šel, aby se pasovali; který bude silnější, že toho ty peníze budou.

On k němu přišel a povídal mu: „Ty, já jsem ti přece moc těch peněz dal za to, abys nás nechal. Půjdem spolu za pasy, a který budem silnější, toho ty peníze budou.“ Švec si rozmýšlel, jak by ho přemohl. — Věděl, že v jistém místě medvěd spával a odpočíval, proto řekl k čertovi: „Mám staříčka[46] 99 let starého; udeříšli tím staříčkem o zem, udeříš i mnou.“ — Tož ten čert šel se ševcem, a švec mu ukázal toho medvěda a povídal mu: „To je on, jdi s ním zápasit; jestli udeříš jím, udeříš i mnou.“ Čert zbudil medvěda a povídal mu: „Pojď, budem se pasovat, který kterým o zem udeříme.“ Medvěd chytil čerta a praštil jím o zem, až se mu v očích zasvítilo. Čert utekl do pekla. Zlí duchové ptali se ho, který byl silnější. On jim řekl: „Nechci s tím člověkem nic míti; to musí být člověk potvora, má staříčka 99 let starého, a ten mi tak vyplatil, že jsem až oslepnul, co mnou o zem udeřil; jakou sílu musí teprv on sám míti?“

Zlí duchové však povídali, že mu těch peněz přece moc dal, a poslali jiného čerta k němu, aby šel a řekl ševcovi, že budou chodit na předbížky, který prudčeji bude běhať, že toho ty peníze budou. Šel druhý čert na novo k němu, k ševcovi, a povídal mu, že s ním musí jíť na předbížky. Švec mu odpověděl: „Mám chlapce tři dni starého; ustačíšli tomu chlapcovi běhať, ustačíš i mně.“ — Čert se ho ptal, jak se ten chlapec jmenuje. — Švec mu řekl, že se jmenuje Jankeš, a zavedl čerta pod strom, kde měl zajíc svůj pelech. Čert volal: „Jankeši, vstávej, půjdem na předbížky!“ Ale zajíc jak skočil, nečekal, až se s ním — s čertem srovná, rola nerola, kříb nekříb,[47] trn netrn — jen utíkal, až přiběhl do hlubokého potoka. Zajíc spadl, a čert spadl za ním a celý se potloukl;[48] když pak se čert podíval, zajíc již byl na kopečku, a již za ním vylézt a jej dohonit nemohl. Vrátil se zpátky do pekla a povídal: „To je člověk potvora, již s ním nechci nic míť; má tři dni starého chlapce a nemohl jsem ho dohoniť: jak bych teprv jej samého dohonil?“

Jeden z duchův pekelných řekl mu: „Ale ty jsi hloupý; půjdu já k tomu ševcovi a zkusím jeho sílu.“ — Přišel k němu třetí ďábel a povídal mu: „Dal jsem ti těch peněz moc; ale kdo z nás je silnější, toho budou ty peníze. Budem nosit koně kolem lesa: který toho koně třikrát obnesem, toho ty peníze budou. — Švec vybral z konírny nejčerstvějšího koně a vedl ho k lesu; když přišli k lesu, čert mu povídal: „Nes!“ — Ale švec mu řekl: „Neponesu já, musíš nésť ty!“ — Tož čert vzal koně a nesl třikrát, ale nemohl ho unésť, odpočíval si. — Švec mu potom povídal: „Ty sis odpočinul, ale já si nebudu odpočívati; ty jsi nesl koně na zádech, ale já ho ponesu mezi nohama.“ Potom si vyskočil na koně, vyřezal mu prutem a oběhl les třikrát hned. Tož švec povídal čertovi: „Vidíš, já jsem silnější nežli ty!“ — Čert šel zpátky do pekla a povídal: „To je věru člověk potvora, nechci s nim nic míť; já jsem nesl koně na zádech, a ledva jsem ho unesl; a on ho vzal mezi nohy, ještě mu prutem vyřezal, a hned ho třikrát kolem lesa obnesl.“

Zlí duchové však ještě nedali pokoje. Poslali čtvrtého ďábla, aby šel k ševcovi, který bude lepší pískať, že toho ty peníze budou. Čert přišel a povídal k ševcovi: „Pískej!“ — Ale švec nechtěl pískať a řekl: „Pískej ty napřed!“ — Čert písknul po nejprv, a list se stromu letěl; a jak písknul po druhé, haluzčí padalo; a jak písknul po třetí, konarčí[49] letělo. — Švec povídal: „Ty jsi již pískal třikrát, a letělo listí, haluzčí a konarčí; ale já jak budu pískat, budou se stromy zvracet; nechcešli o oči přijíť, zavaž si jich.“ — Čert povídal: „Ó bratře, zavaž mi jich!“ — Švec mu oči zavázal. Pak se ohlídal na všecky strany, kde by našel lepší drveno,[50] a jak ho uhledl, tož si ho vzal, ruky si dobře poplul, písknul a toho čerta tím drvenem přes hlavu říznul a povídal: „Vidíš, já jsem ti povídal, že poletí stromy!“ — Čert ho prosil, aby již nepískal, že ho hlava bolí. Ale švec na to nic nedbal a řekl: „Když jsi ty třikrát, já musím také třikrát“ — a písknul a zas ho tím drvenem po hlavě říznul, a tak až do třetice. — Čert ohluchl a oslepl; strhnul šatku[51] s očí a nedíval se, jeli který strom zvrácený nebo není, ale utekl do pekla, odkud nikdy více nepřišel ševce pokoušet.[52]



[45] „Budu dříti lýčí (lýko) a budu chytati vaše dítky“, t. j. čerty. Ve mnohých pohádkách bývá lýčí jediným prostředkem, kterým se zlí duchové svázati a skrotiti mohou.

[46] Dědouška, dědečka.

[47] Pole nepole, křoví nekřoví.

[48] U Rožnova říkají: sdruzgal.

[49] Konar = větev, konarčí = větví veliké a silné.

[50] Drveno, drvisko, dřevo.

[51] Šatka = šátek.

[52] V této výborné žertovné pohádce, jako ve mnohých jiných, doličuje se čert za hloupého proti člověku. Jasně zrcadlí se v ní učení křesťanské, že pravou moudrostí, kteráž pochází z milosti Boží, člověk vezdy a ve všech věcech zvítěziti může nad ďáblem a pokušením jeho.




Beneš Metod Kulda

— moravský buditeľ, vlastenecký kňaz, spisovateľ a zberateľ ľudových piesní a rozprávok Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Prihlásenie do Post.sk Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.