ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Zámčisko jest kopec asi půl hodiny od Rožnova vzdálený, na kterém se rozvaliny někdejšího hradu nalézají. Kopec ten padá snadno každému do očí, a hosté do Rožnova pro zdraví příchozí rádi vycházejí na Zámčisko, aby tam odtud za stolem na lavicích na zbořenisku stromovím porostlém a prorostlém užili pěkného pohledu do krajiny a kyšky t. j. dobré zbrzděné čili kyselé smetany z dvoru panského, v němžto, komu libo, může opakovati celou řeckou mythologii z latinských škol mu z paměti vyšlou; neboť hovězí dobytek ve dvoře tom zhrdnul (alespoň r. 1853) krásnými národními jmény krav a přijal jména mythologických bůžkův a bohyň řeckých. Divně zněla cizá jména ta z úst přívětivé, výmluvné a čisto oděné Valašky, která nám výbornou smetanou sloužila na měkkém trávníku za dvorem, jenž slove v ústech lidu Hradiskem, snad proto, že na kopci tom před časy hrad stával. Do Hradiska vede dělaná cesta, vysázená po obou stranách stromovím ovocným, což o dobrém hospodářství svědčí vedle pěkného dobytkařství a včelařství.

Když jsme se vraceli se Zámčiska a s Hradiska do Rožnova, rozmlouvali jsme o milém obyčeji v kraji tom více než kde jinde panujícím, že každá kráva má jméno své, kterým se volá. Jsouť to jména výrazná a významná z povahy nebo z barvy dobytčete vzatá, kteráž ovšem milejší jsou lidu tamějšimu slovanskému (a mně také) nad jména řecká, z dávné minulosti a z cizích zemí přenešená. Abych poukázal u příležitosti na bohatost jmen národních, jimiž kravaři a kravařky stádce své zakřikují, napomínají a kárají, když se pořádku spouštějí, uvedu některá z nich. Růžena, má jako by růže bílé a červené po sobě. — Paluša, jest červenavá. — Lýsena, kráva červená, mající bílou mezi rohami lýsu. — Sýkora, jest bystrá jako sýkorka. — Veselena, má bílé nohy, bílé rohy a bílý ocas (snad že vesele vypadá?) — Babuša, má hubu a celou hlavu bílou, jako by zababušena byla; babušanka jest šatka, kterou se hlava ženská v okolí Rožnovském shůry dolů pod bradou zavazuje; hlava tak zavázaná jest hlava zababušená, a od této podoby také Babuša kráva. — Šefrana, jest kráva velice tmavočervená (jako šafrán). — Malena, celá červená jako maliny. — Plavuša, ani bílá ani černá — plavá. — Strojana, má pěkné bílé rohy jako do věnce, vůbec krásná kráva. — Černula, černá jako aksamit. — Bujana, jest kráva silná s lalokem pod krkem — bujná? — Březula, kráva červená s bílým hřbetem. — Holuběna, kráva zcela sivá jako polské krávy, co se k nám ženou. — Kropěna, jest kráva buď červená, buď černá, kteráž má po sobě drobné, bílé kropky. — Vevera, jest černá nebo tmavá, pod břichem bílá; snadli podobná černavé veverce? — Jahoda, sama červená, co nemá nikde nic bílého. — Tyrolka, pocházíli z plemene tyrolského. — Švancarka = Švýcarka. — Šmuraňa, ma sivé pásy po sobě jako tygr. — Brnoša, polo červená, polo černá. — Chovana snadli milá, čili doma odchovaná? — Sivula, sivá jako zajíc, popelavá. — Šprýma, nepochybně odtud, že ráda šprýmuje, žertuje. — Květula, máli květy různo barevné po sobě. — Věncula, má rohy jako do věnce. — Daňhela, snad od podoby s daňkem, s rohy přímými ale pleskatými. — Maloša, kráva malá. — Kavula, neli po barvě podobné s kavkou? — Jelena, kráva rychlá, čerstvá jako jelen. — Dvoruša, jest rozšafná, co si pěkně chodí; srovnej dvorný. — Hodula, snad kráva mlsná, která ráda hoduje? — Ďatěla, že prý jako pták ďatel; známe datla šedivého čili datlíčka (certhia muraria, Mauerspecht), datlíčka malého jako myš (das Baumkletterlein, der Rinderkleber) a několik jiných ptáků z rodu toho. — Pecula, nevím, zdali od pecky, (říká se: „Je zdravý jako pecka“), aneb snad že jest líná jako peciválka? — Křížana, kráva černá s křížem na hřbetě. — Libuša, kráva pěkná, která se každému líbí. — Kratoša, kráva tlustá, krátká. — Bystrula, jistě od veliké bystrosti. — Stračena, jest strakatá. — Laňka, obratná jako laň. — Čadola, jako by očadlá. — Čmelena, v barvě podobná čmelu. — Mája, zdali v měsíci máji na svět přišlá? — Březaja, po měsíci březnu? — Ryběna, kráva prudká jako ryba. — Hvězdula, má jako by hvězdu na hlavě. — Sobota, po dni, kdy přišla na svět. — Bleduša, od barvy bledé a t. d.

Vysvětlivky udané jsou z úst samého lidu. Oddálil jsem se velice od Zámčiska, kde mne téměř sami Řekové a Řekyně uprostřed moravských Valachů překvapili. Nyní však již následuj pověst o Zámčisku.

Zámek na Zámčisku vybudován jest roku 1348 za tehdejšího hraběte pana Jana z Kravařů. Vrchnost obývala v hradě tom až do roku 1532, do kteréhož času za dědičného pána Jaroslava Schellenberga pověst následovná se klade.