Zlatý fond > Diela > Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Rožnovského


E-mail (povinné):

Beneš Metod Kulda:
Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Rožnovského

Dielo digitalizoval(i) Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Eva Lužáková, Dušan Kroliak, Andrea Jánošíková, Zuzana Berešíková, Katarína Kasanická, Kristína Woods.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 21 čitateľov


 

44. O kupeckém mládenci

Byli rodiči, a ti měli jediného syna; syn ten byl vychován ve víře helvitské, jako i rodiči. Syn byl ve školách. Přišel k rodičům planetník, a dali si čísti synovu planetu. Planetník povídal jim, že jejich syn v 20. roce bude oběšen. Když přišel syn domů na vakace,[145] rodiči mu řekli, že zvěděli z planety, že bude oběšen v dvacátém roku. Rodiči byli smutni a nevěděli jiné rady, než aby syn přestoupil na víru katolickou; že ho nechtí sice zhačovat, že mu nechtí brániť, ale že mu to radí, kdyby se chtěl smrti uhájiť. Syn tak učinil, neboť sám byl bez toho již na to myslil, a potom šel se učit kupectví.

Když se vyučil, šel do světa horami, a tam seděl na pni pacholek, který k němu mluvil: „Bratře, dalekoli jdeš?“ — Kupecký mládenec odpověděl: „Jdu si hledat službu!“ — Pacholek povídá: „Já též!“ — Kupecký pravil: „Půjdem tedy spolem!“ — Pacholek odpověděl: „Nu, když spolem, tož spolem; ale co vysloužíme, všecko budeme mít napolo.“ — Kupecký mládenec na to svolil, a šli spolem.

Když pak šli, přišli do jednoho města a hledali si službu: ale nikde nenašli oba dva službu u jednoho pána, a oni chtěli býti pohromadě. Tož šli od města k městu a přešli patero měst, až potom přece dostali oba dva u jednoho pána službu. Kupecký mládenec měl větší službu a pacholek měl menší. I mluvil pacholek ke kupeckému: „Bratře, řekli jsme si, co který vyslouží, budeme míti všecko napolo. Mládenec kupecký zase svolil, a výdělek svůj a výdělek pacholkův věrně mezi sebou dělili.

Tož pěkně již spolu byli delší čas. Kupecký byl právě ve svém dvacátém roce. Tu jedenkráte v neděli přišli z kostela domů, a na toho kupeckého přišlo spaní; šel do zahrady, lehl si a usnul. Kopec se naň díval, jak si tam lehl a zůstal u okna stáť. Tu k němu, jak tam spal, přišel starý človíček a přinesl zlatý řetízek,[146] zlaté kladívko a zlatý hřebík; dal spícímu mládenci řetízek na krk a hřebík kladívkem do stromu vhlobil,[147] a zavěsil. Mládenec spal, a kupec se na to díval oknem, tak až ho mráz obchodil, co z toho bude. Jak mu to ten starý člověk udělal, pěkně se od něho ztratil. Jak se ztratil, myslil si kupec: „Můj Bože, co pak to bylo?“ Nechal ho tam asi čtvrt hodiny a potom ho šel budit k obědu. Jak ho obudil, mládenec povídal: „Oh, prosím vás, pane, mohl jste mne nechať ještě aspoň čtvrt hodiny; co jsem na světě, nebylo mi ještě tak dobře jako včil v tu chvíli!“ — Pán mu povídal, jak k němu ten staříček přišel, co mu dělal, a jak visel; potom šli hledat ke stromu, a pěkně to tam všecko leželo. Kupec se ptal mládence svého, co to vyznamenává. Mládenec pak mu vypravoval, že byl v učení helvitském, a rodiči že mu dali planetu čisť, z které poznali, že má býti v 20. roce oběšen, a radili prý mu, aby přestoupil na víru katolickou, chceli se smrti uhájiť; on že tak učinil a že jest tomu rád. Jak mu tak pověděl, pán z toho viděl, že jest ten mládenec bohabojný a Bohu milý, a že to byl anjel Boží sám, co ho tam zavěsil; a povídal mu, že by mu dal svou hezkou, jedinou dceru za manželku, chceli. Mládenec ale pravil, že nemá hrubě ničeho, aby mu pán svou dceru dal. Ale pán řekl, že nechť si nemá, že vidí, že jest správný a bohabojný, on pak že má všeho dost a že bude s dcerou všecko jeho. Tož mládenec sebral též na to chuť a milou tu dceru si vzal za manželku. Jak si ji vzal, povídal tatíčkovi, že by přec rád k svým rodičům se dostal, aby i oni věděli, jak a co je s ním, a že se i té smrti obhájil, kterou měl míti danou. Otec pravil, že může kdykolvěk odjet ke svým rodičům. On tedy vzal pěkně ženu, dal kočár upraviť, a jeli. Když přijeli do té hory, v které se sešli on a pacholek na tom pni, pacholek povídal: „Tož milý bratře, tu jsme se sešli; tys mne našel zde na tom pni; včil jsi již vysloužil, a já jsem také vysloužil: budeme se o tu službu děliť.“ Mladý pán povídal: „Co máme, to máme, o to se rozdělíme, vezmeme si všecko napolo!“ — Pacholek pravil: „Můžeme si vzíti všecko napolo, ale včil tys vysloužil ženu, a jak se o tu budeme děliť?“ — Mladý pán pravil: „Kočár i koně, to všecko jest tvoje!“ — Ale pacholek povídal: „Milý bratře, tu je ve všem možno dobře se rozděliť, z toho ze všeho bych mohl míti polovici, jak jsme se sřekli; ale včil jen jak o tu ženu se budeme děliť?“ — Kupčík se velice zarmoutil a řekl: „Bratře, víšli co, já jsem jí života nedal, já jí ho ani bráti nemohu; neníli jinak, staň se vůle Boží, a vem ty si ženu sám!“ — Pacholek vážně odpověděl: „Vidím, že jsi Bohu milý!“ a v tom se mu ztratil. Ten pacholek byl sám anjel.

Mladý pán včil sám jel se svou ženou ke svým rodičům. Jak přijel, rodiči ho nepoznali a nevěděli nic, že jest to jejich syn. On se jim také nedal poznať dva dny, žádal jich jen o byt na ty dva dny. Třetího dne, jak se jim dal poznať, rodiči měli z toho velikou radost, že k takovému štěstí přišel. Syn kázal rodičům všecko prodať a sebral jich oba k sobě, kde nábožně a šťastně ještě několik roků byli všickni pospolu živi.



[145] Vakace t. j. prázdniny studentské.

[146] V okolí Rožnovském: zlatou řeťázku.

[147] Vhlobiti t. j. vtlouci.




Beneš Metod Kulda

— moravský buditeľ, vlastenecký kňaz, spisovateľ a zberateľ ľudových piesní a rozprávok Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.