Zlatý fond > Diela > Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Rožnovského


E-mail (povinné):

Beneš Metod Kulda:
Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Rožnovského

Dielo digitalizoval(i) Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Eva Lužáková, Dušan Kroliak, Andrea Jánošíková, Zuzana Berešíková, Katarína Kasanická, Kristína Woods.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 21 čitateľov


 

37. Kdo zlého volá, dovolá se ho

Byli dva bratři, jeden byl chudobný, a druhý byl bohatý. Chudobný se chtěl vypraviť s tím bohatým do lesa na drva a přišel pro něho ráno. Ten bohatý ještě spal. Žena toho bohatého dala švakrovi kousek chleba, ale její muž nechtěl vstáti, že až se naspí.[116] Chudobný bratr jeho šel sám do lesa a toho chleba kousek sjedl v cestě. Když pojedl, povídal sobě: „Bože, což to mám za stravu na celý den?“ — Když přišel do lesa, ten kousek chleba, co mu ostal, dal si na peň, a dělal drva. Potom již mdloba naň šla a chtělo se mu velice jísť. Šel pro ten kousek chleba, ale již ho tam nebylo. On však hned toho zlého nezpomínal,[117] ale povídal si: „Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal!“

Tu přišel černý chlapíček, ten chléb mu přinesl a povídal mu: „Když ty jsi mne nezpomněl, já jsem ti ho navrátiť musel.“ — Potom se mu namlouval, že půjde k němu do služby; ale ten bídný[118] člověk mu odpověděl: „Jak bych tě do služby bral, vždyť nemám sám co jísť!“ — Ten černý chlapíček ale pořád mu říkal, aby ho jen vzal do služby. Když jináč nebylo, tož si ho vzal; onť nevěděl, co byl za jeden.

Ten chlapíček hned vzal celý strom, až se jeho hospodář nad tím velice divil, neboť on sám nesl jenom trošku proti němu. Za maličký čas malý pacholek nanosil drev dost, ale neměli co jísť. Pacholek povídal: „Hospodáři, já půjdu na mlatbu!“ Hospodář na to svolil.

Přišel k jednomu sedlákovi a povídal, že mu půjde mlátit. On ho hned vzal, a pacholek mu řekl, že mu sám všecko zboží[119] vymlátí. Vymlátil mu všecko: obilí,[120] ječmen a žito,[121] a na jednu hromadu házel všecko zboží, co zbylo.

Sedlák se přišel na něho dívat a křičel, že co to dělá! — Pacholek ale mu odpověděl, aby poshověl, že bude hned dobře. Potom jak začal víť, každé zrnko na zláštní hromadu šlo. Jak mu to všecko spravil, sedlák se ho ptal, co za to bnde chtěť. Pacholek mu odpověděl, že špetku toho zboží. Sedlák mu svolil, že co unese, aby si vzal. Pacholek pravil, že si půjde pro měch. Jak pro ten měch šel, viděl jednu robu, a ta bělila plátno, a povídala: „Nechť si ho čert sebere, já ho sbírať nebudu.“ Pacholek, jak to slyšel, šel, sebral to plátno, ušil si veliký měch a všecko zboží do něho dal; ale ještě mu scházelo do toho měcha, tož milý sedlák musil sesypať všecko zboží, co měl na hůře. Sedlák se smál, myslil, že to neunese, a sesypal mu všecko. Pacholek ale všecko to zboží vzal na rameno a unesl ho. Sedlák, když to viděl, pustil na něho hřebce; ten hřebec velice kousal, a sedlák myslil, že ho potrhá a že on to zboží pustí. Ale pacholek popadl hřebce, hodil ho také na záda a i toho nesl. Potom pustil sedlák na něho býka: ten velice bodal a rohama hnal; pacholek vzal i býka, a na záda s ním. Sedlák pustil na něho kance, ten byl velice zlý, myslil, že ho roztrhá a že on všecko pustí; ale pacholek vzal i kance a všecko donesl domů svému hospodářovi.

Zboží měli a ta hovada též měli, ale mastnoty neměli. Pacholek zas šel, a tam roba vážila máslo; spadl jí kámen na prst, a ona hned zavolala: „Nechť to máslo čert vezme!“ — On hned přiskočil, všecko máslo sebral a šel s ním domů; včil měli čím mastiť.

Ale ten sedlák šel s tou robou naňho žalovat, že co to má za čeledína? Šel do zámku představit se, a ti páni se ho ptali, proč to zboží sedlákovi a proč to máslo robě vzal. On jim odpověděl, že mu sedlák svolil, vzíti sobě, co unese, a ta roba že povídala: „Nechť to máslo čert vezme!“ Oba nic nevyžalovali a museli s nepořízenou odejíť.

Ale ti páni, když slyšeli, že má ten pacholek tolkou sílu, povídali sedlákovi, že musí přivézť ten a ten velikánský strom do zámku zejtra do poledne; jak on ten strom přiveze, že bude ještě směť toho pacholka míť u sebe; ale jak ho nepřiveze, že budou oba o krk menší.

Šli domů; sedlák měl velikou starost, ani spáť nemohl; ale ten pacholek dobře spal. Již bylo devět hodin, ještě spal. Hospodář vstal skoro ráno a vždycky svého pacholka budil, ale ten mu vstávať nechtěl, že má času dost. Sedlák již nad tím plakal. Tož ten pacholek vstal, zapřihl ta tři zvířata, a již se k tomu lesu bral. Jel pro milý strom. Když tam přijel, viděl, že se druhým sedlákům lámala kola, a on měl jenom lehké kolečko z kolovrátku.[122] Přišli k milému stromu, ten byl velice veliký, že ho nebylo ani přehlednouť. Milý pacholek popadl strom, vytrhl ho i s kořeny a položil si ho na ten svůj vozík. Sedlák si sednul na hřebce, ale ohlednouť se nesměl. On se ale přece trošku ohlednul, a tu spatřil, že, kde jedou, jsou samé bařiny, a zdálo se mu, jako by se měli vyvrátiť; také viděl, jak sami zlí dochové ten strom drželi. Jak jeli přes město, ten strom porouchal domy, co byl tak velký. Když ale přijeli před zámek, všeci páni utekli, co se toho polekali; ten pacholek se mu ale zmizel a nikdy více ho nespatřil.



[116] Až se naspí říká se u Rožnova, tak jako: až se nají, napije.

[117] On hned toho zlého nezpomínal krásně řečeno místo: „On hned neklnul“ (neklel).

[118] Bídný t. j. chudý, chudobný.

[119] Zboží t. j. obilí.

[120] Obilí t. j. žito, jinde réž.

[121] Žito — rozuměj pšenici.

[122] Kolovrátekjistý druh přeslic.




Beneš Metod Kulda

— moravský buditeľ, vlastenecký kňaz, spisovateľ a zberateľ ľudových piesní a rozprávok Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.