ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Byl kupec, a ten neměl dlouhá léta žádných dětí s manželkou svou. Oba dva prosili Pána Boha o nějaké dítě: prosili tak dlouho, až se jim narodil krásný chlapeček.

Když se jim ten chlapeček narodil, paní baba vyšla ven a dívala se na hvězdy. Zpozorovala, že synáček ten, až přijde do let, bude oběšen. Ustrašena vrátila se do jizby a povídala to rodičům. Otec i matka modlili se k Bohu, aby narozený synáček té smrti ušel. I paní baba slíbila, že co v jejich silách jest, bude Pána Boha prositi.

Na křtu svatém dali mu jméno Josef. Rodiči bedlivě dítě své opatrovali a chovali; když povyrostl, posílali jej pilně do školy, aby se všemu dobře naučil. Když přišel ze školy, dali ho na malířství, a když se vyučil, chtěl odejíti do světa.

Rodiči měli velikou starost, aby ve světě nepřišel ke smrti předpověděné, a nechtěli ho propustiť. Jedenkráte však přece sebral své šaty do uzelka, rozloučil se s otcem i matkou a odešel.

Na cestě přišel k lesu a uviděl tam pěkného mládence; když přišli k sobě, dali se do řeči. Mládenec se ho ptal: „Jakého jsi řemesla?“ Josef odpověděl: „Já jsem malířem!“ — Mládenec: „Já též; pojďme tedy spolu!“ — Když se tak dohodli, šli spolu dále.

Když přišli k velkému městu, mládenec pravil: „Víšli co, zde ve městě jest malíř, pros ho, aby tě vzal za učeníka: on tě přijme, mne by nepřijal; budeš tam míti dobré místo; ale co oba dva vyděláme, budeme míti napolo.“ Mládenec odešel, a Josef šel k malířovi a prosil, aby ho vzal do učení. Z prvu neměl malíř chuti, ale za chvíli mu řekl, aby zůstal.

V tom městě byl král, a tomu se jedné noci zdálo o Panně Marii; vidělť na stěně krásný obraz Rodičky Boží. Ráno hned poslal pro malíře, vypisoval mu ten obraz, který ve snách viděl, a pravil: „Namaluj mi obraz takový, a dám ti, co budeš chtíti.“ Malíř odešel a dal se hned do práce. Vynasnažil se, co mohl, a když byl obraz hotový, donesl ho ke královi. Král, jak se na obraz podíval, hned řekl, že jest zcela jinačí než ten, co ve snách viděl. Nepřijal ho a rozkázal mu, aby dělal jiný. Malíř odešel se svým obrazem, nevěděl, jak by ho namalovati měl, a mrzel se. Učeník přistoupil k němu, těšil ho a pravil: „Pane mistře, nic si z toho nedělejte, já vám ten obraz vymaluju!“ — Mistr mu nedůvěřoval. Na večer přišel známý mládenec k Josefovi a řekl: „Ty budeš ten obraz malovať; vyžádej si od mistra svého zvláštní světnici, do které žádného nepřipustíš, a tam ten obraz uděláš; peníze, co zaň dostaneš, budeme na polovičku míti.“

Mistr mu přimlouval, chceli ten obraz malovati, aby se měl brzy k práci. Učeník mu odpověděl, aby se nic nestaral, do rána že bude hotov. Vyžádal si barvy a ostatní potřebné věci, zavřel se do zvláštní jizby, udělal si světlo, lehl si a spal. Ve spánku se mu obraz na stěně zjevil v takové kráse, až světnice byla ozářena. Josef se toho zhrozil, vstal a maloval.

Ráno se mistr probudil a šel se podívat, co učeník dělá; díval se děrou kliční do jizby, viděl, že jest velikou září osvětlena a učeník že maluje. Šel k své manželce a řekl jí, že to jest cosi neobyčejného, že jest v jizbě všecko podivně osvětleno a učeník že bedlivě maluje.

Za chvíli přišel učeník, přinesl mistrovi obraz hotový a pravil: „Ponesem ho ke královi, snad bude dobře!“

Šli spolu ke královi; a král, jak ho zhlídl, zvolal: „To je ten obraz! Co pak zaň žádáte?“ Mistr odpověděl: „Nejmilostivější králi, já jsem ho nedělal; tento můj učeník ho zhotovil, já nežádám ničeho, račte učeníkovi dáti dle libosti!“ Král dal mistrovi dvě sta zlatých a učeníkovi též dvě sta rýnských a pravil mistrovi, aby nedával toho učeníka od sebe, že jest dobře, když takový umělec jest v městě.“

Mistr ho měl rád, a Josef u něho zůstal dlouhé časy. Peníze vydělané schovával, až by jeho přítel přišel; a jak se po dlouhém čase sešli, hned se s ním o ně rozdělil. Mládenec mu předpověděl: „Brzy přijdeš zde k velikému štěstí; v městě tomto jest vzácná a bohatá vdova, která má jedinou dceru na rodě, tu dostaneš za manželku svou; mistr bude proti tomu, abys u něho ostal; máš u něho dobře, ale budeš se míti ještě lip, budešli pro sebe.“

Josef byl smuten a přemýšlel, jak to bude: jak tu vdovu s tou dcerou najde?

Jednoho dne procházel se za městem a potkal vzácnou matku s dcerou, viděli se a tak se vespolek zalíbili sobě a mladý malíř i matce tak se líbil, že stála na tom, aby se dcera její s ním dala oddati.

Byli spolu velmi šťastně živi a bohatství měli nesmírné. Stalo se pak jednoho dne, když zase veliký obraz Panny Marie v osamělé jizbě maloval, že přišli k němu zbůjníci a žádali po něm peníze. On však jim nechtěl peníze své dáti. Oni ho lapili, dali mu provaz okolo krku a již ho chtěli oběsiť. V tom se otevřely dvéře, známý mládenec vstoupil do jizby, zbůjníci se ulekli, on přítele svého osvobodil od jisté smrti, zločince odevzdal právu, a oba dva pošli tou smrtí, kterou malířovi strojili.

Mládenec pak řekl malířovi: „Včil pojď se mnou a vyprovoď mne až k lesu, kde jsme se ponejprv sešli.“ Když na to místo přišli, řekl mládenec: „Josefe, ty ses narodil na takovou planetu, žes měl býti oběšen; ale modlitba tvých rodičů a babky, aby se ti nic zlého nestalo, vymohla na Bohu, že mne poslal, abych tě chránil; i bídní a nuzní lidé, kterým jsem polovici tvých vydělaných peněz přinášel a rozdával, modlili se za tebe. Ouzkosti smrti musel jsi okusiti. Již jsi to přestál, včil budeš dlouho a šťastně živ, ostanešli bohabojným a milosrdným k chudému lidu.“ To řekl mládenec a zmizel; onť byl Josefův anjel strážce.