ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Byl jeden kamenář. Dělal kamení velice těžko již 16 let pod horou, na které býval poustevník. Když ten kamenář tak těžko dělával, poustevník se častokráte na něho díval a bylo mu ho líto. I modlil se, aby mu Bůh dal nějaký poklad, aby tak těžko nemusel dělať. Najednou, jak kamení dělal, vyvalil se ze skály poklad; kamenář nechal všecko náčiní ležeť, sebral peníze a tam ten pryč. Šel hned do města; za krátký čas si koupil dům, hodoval, pil, co se mu nejlíp líbilo, zjednal si krásné panské šaty, na Boha zapomněl, z hospody do hospody chodil a do velikých hříchů a nepravostí padl. Poustevníka na poušti to velice mrzelo, když viděl jeho život. Zase modlil se, aby Pán Bůh to nějak od něho odvrátil, poněvadž to již dlouho trvalo. Poustevníkovi zjevil se ve snách anjel a řekl, že oba dva, poustevník a kamenář, na zatracení přijdou, proto že poustevník se modlil, aby Pán Bůh tomu kamenáři ten poklad dal, a že kamenář ho zužitkoval k hříchům a nepravostem. Poustevník se tím více modlíval na kolenou, aby to Pán Bůh nějakou jinou stranou změnil a kamenářovi poklad odjal. Jednou, když kamenář v hospodě jednu z těch nejšpatnějších radostí užíval a všecky peníze při sobě měl a jich rozházel, udeřil hrom z čista jasna do jeho domu, a všecko, co měl, spálilo a na prach se uvedlo na žádost poustevníkovu. Když již ničeho neměl, teprv si na Pána Boha zpomněl, vyšel ven a povídal sám sobě: „Co včil začnu?“ Stál dlouhý čas a přemýšlel, co má dělať. Prodal se sebe ty šaty a sebera sebe, ženo a dítky, šel do skály zas. Přijda ke skále, kleknul na kolena a modlil se, aby mu Pán Bůh jeho hříchy odpustil. Potom začal dělať ve skále zas jak prvé, a dělal v ní ještě deset roků zas tak těžko jako prvé. Poustevník ale musel deset roků na písku klečeť, než mu anjel zvěstoval, že jsou oba šťastni. V jednu hodinu jich Pán Bůh na věčnost povolal.