ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Byl nábožný biskup, a jméno jeho bylo Ondřej. Byl velice Bohu milý. Přišla k němu jedna princka a žádala ho o katolické ponaučení, že chce celým královstvím svým povrhnouti a býti v katolické víře. Biskup byl z toho velice potěšen a poručil jí, aby ho častokráte navštěvovala. Dával jí spasitelné naučení, aby se mohla k víře katolické připraviť.

Jednou jí naporučil přijíť k hostině a oznámil to hodným pánům, aby se také nechali u té hostiny najíť. Sešli se všickni a rozmlouvali o všelijakých věcech. Potom přišel pocestný a prosil také o kousek jídla. Když toho jídla dostal, prosil, že by byl velice potěšen, kdyby také byl připuštěn do té světnice mezi hosty.

Kuchař to oznámil panu biskupovi, ale ta princka zakázala, aby toho pocestného nepouštěli do světnice, že to jest nevzácný host. On pak ale ještě jedenkráte prosil, a ta princka pověděla, jestli jí zhodne hádku,^[194] že bude připuštěn. Pocestný se dal ptáť, jakou hádku má zhodnouť. — Ona povídá: „Kde je vyšší země nežli nebe?“ — On odpověděl, že na trůně Božím, tam celá svatá Trojice přebývá!^[195] — Potom řekla princka, aby jí zhodnul ještě druhou hádku: „Který jest největší div a zázrak na světě?“ — Pocestný jí odpověděl: „Největší div a zázrak na světě jest, že v takovém počtu lidí žádný žádnému v tváři dokonale podobný není.“ — Princka pravila, aby jí zhodnul ještě třetí hádku: „Jak daleko je s nebe až do pekla?“ — Pocestný jí odpověděl, že si to mohla sama tenkráte změřiť a sčítať, když všemohoucí a spravedlivý Bůh pyšné anjely s nebe do pekla svrhnul — že byla také při nich!“ — Princka jak to slyšela, zahanbila se, zmizela oknem pryč, a jenom po ní v světnici smrad ostal.

Všickni hosté měli z toho veliký strach a nevěděli, co se to děje. Nábožný biskup ale poznal, že to byl zlý duch v podobě krásné panny, jenom to nevěděl, kdo byl ten pocestný. Hned poslal čtyry posly na čtyry strany jej hledat, ale nikde ho nenašli.

Za některý čas pak stalo se, že šel žid pocestný a noc jej zachvátila; bylo veliké hřmění a blýskání, a on neměl, kam na noc jíť; tož přišel k luthriánskémn sboru,^[196] a tam byly dvéře do žebračny^[197] otevřeny. Byla tam lávka,^[198] a milý žid si pod ní lehnul.

Jak jedenáct hodin odbilo, plno zlých duchů přišlo do toho sboru. Tam byl stůl, a ti poddaní zlí duchové se posadili do stolic, a ta knížata pekelná za ten stůl. Ten nejvyšší kníže pekelný chtěl zvědět, který z nich jaký hřích na člověku způsobil. — Všickni dávali zprávu. Ten nejposlednější ale povídal: „To všecko nic není; já jsem jinačí kousek dokázal. Přivodil jsem nábožného biskupa již tak daleko, až mne k hostině pozval. Již jsem ho měl, již byl můj — ale tu k té hostině přišel jeho patron, svatý Ondřej a chtěl ho ostříhať.^[199] Já jsem mu dal tři hádky hádať, a on mi jich uhodnul, tak že jsem se zahanbil a musil jsem utéci.“ — Kníže pekelný mu na to odpověděl: „Tak jsi posud ještě ničeho nedokázal; až dokonáš, co jsi započal, budeš prvým po mně v úřadě!“

Žid v žebračně všecko viděl a slyšel. Včil ale odbila hodina dvanáctá a zlí duchové se měli rozchodiť. Židovi bylo živobytí na krátce, nevěděl, co si má počíť velikým strachem. Tu si zpomněl, že se katolíci svatým křížem žehnají proti všemu zlému; tož on se také požehnal svatým křížem a lehnul dolů hubou za zemi. Zlí duchové jak vycházeli, pravili: „Kdo pak tady je?“ — Jeden z nich odpověděl: „To je prázdná nádoba lidská, ale je znamenaná křesťanským křížem, tož jí musíme nechať!“

Žid, jak ráno vstal, hned do města spíchal k tomu nábožnému biskupovi a žádal jej, aby ho pokřestil. Všecko mu oznámil, co viděl a slyšel, prosil, aby mohl býti v biskupském chrámu Páně na mši svaté, kde bylo založení svatého Ondřeje. Tam padnul na tvář, litoval všech svých hříchů a vyžádal sobě na křestu svatém jméno sv. Ondřeje míti.

Teprv nábožný biskup z řeči židovy věděl, co to bylo za pocestného, že to byl jeho svatý patron. Děkoval Bohu všemohoucímu a svému svatému patronovi za tu ochranu, toho žida pokřestil, a ctilli před tím upřímně svého svatého patrona, ctil a vzýval jej na budoucnost ještě upřímněji.