ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Historie trestanky Maslové byla docela obyčejná. Maslová byla dcerou neprovdané ženy ze dvora, jež žila se svou matkou jako skotačka ve vesnici u dvou slečen statkářek. Ona neprovdaná žena rodila každého roku a jak se to obyčejně na vesnici dělo, dítě pokřtili a potom matka nekojila toto nezvané, nepotřebné, v práci překážející dítě a ono brzy umíralo hladem.

Tak umřelo pět dětí. Všecky je pokřtili, potom nekojily a děti umíraly. Šesté dítě, jež měla s potulným cikánem, bylo děvčátko a stihl by je týž osud, ale stalo se, že jedna ze dvou starých slečen zašla do světnice skotaček, aby je vyplísnila, že smetana páchne kravinou. Ve světnici ležela rodička s krásným, zdravým robátkem. Stará slečna vyhubovala skotačkám za smetanu i za to, že pustily rodící ženu do světnice, a chtěla již odejít, když uviděla robě. Ustrnula se nad ním a nabídla se za jeho kmotru. Dítě bylo pokřtěno a kmotra, želíc své kmotřenky, dávala matce mléko i peníze, a děvčátko zůstalo na živu. Však jí také staré slečny říkaly „zachráněná“.

Dítěti byla tři léta, když se jeho matika roznemohla a zemřela. Skotačce-bábě byla vnučka na obtíž a proto staré slečny vzaly děvčátko k sobě. Černooké děvčátko bylo neobyčejně živé a milé a staré slečny měly z něho opravdovou radost.

Starých slečen bylo dvé: mladší, hodnější — Sofie Ivanovna, to byla také kmotra děvčete, a starší, přísnější — Marie Ivanovna. Sofie Ivanovna strojila děvče, učila je čísti a chtěla z něho míti schovanku. Marie Ivanovna říkala, že z děvčete třeba vychovat pracovitou, dobrou služku, a proto, když nebyla v dobré náladě, byla na ni přísná, trestala, ba i děvče bila. Tak pod těmito dvěma vlivy z dorůstajícího děvčete stala se polou služka, polou schovanka. Zvali ji také „prostředním“ jménem — ne Katka a ne Katěnka, nýbrž Kaťuša. Šila u nich, poklízela komnaty, čistila křídou svaté obrazy, pražila, mlela a podávala kávu, přepírala drobné kousky prádla a někdy seděla se slečnami a čítala jim.

Ucházeli se o ni, ale ona si nechtěla žádného vzíti, cítíc, že život s prostými, pracujícími lidmi, kteří se o ni ucházeli, byl by jí, rozmazlené sladkým, panským životem, těžký.

Tak žila do šestnácti let. Když jí minulo šestnáct let, přijel k jejím slečnám synovec, bohatý student, a Kaťuša se do něho zamilovala, neodvažujíc se k tomu se přiznat ani jemu, ba ani sobě. Potom po dvou letech týž synovec, odcházeje na vojnu, zajel k tetičkám, pobyl u nich čtyři dni, těsně před svým odjezdem svedl Kaťuši a vstrčiv jí poslední den storublovou bankovku, odejel. Pět měsíců po jeho odjezdu Kaťuša poznala najisto, že je těhotná.

Od té doby ji už nic netěšilo, přemýšlela jen o tom, jak by se zbavila hanby, která ji čekala, a nejen neochotně a špatně sloužila slečnám, ale náhle sama nevědouc vzkypěla. Osopila se hrubě na ně, čehož sama potom litovala, a požádala za propuštění.

A slečny, nespokojeny s ní, ji propustily. Od nich šla za služku k okresnímu komisaři, ale vydržela tam jen tři měsíce, poněvadž komisař, padesátiletý stařec, začal ji obtěžovati. Jednou, když si vedl příliš výbojně, se rozčilila, nazvala ho hlupákem a starým čertem a tak ho strčila do prsou, že upadl. Vyhnali ji pro hrubost. Vstupovati jinam do služby bylo zbytečné, měla brzy roditi a proto se ubytovala u vesnické vdovy porodní báby, jež měla obchod s vodkou. Porod byl lehký. Ale porodní bába, ošetřujíc na vesnici jinou nemocnou ženu, nakazila Kaťuši horečkou omladnic a dítě, chlapečka, dali do nalezince. Tam, jak vypravovala stařena, která jej tam vezla, hned po příjezdu zemřel.

Když se Kaťuša ubytovala u porodní báby, měla celkem stodvacetsedm rublů: dvacetsedm vydělaných ve službě a sto rublů, které jí dal její svůdce. Když pak od ní odcházela, zbylo jí šest rublů. Neuměla šetřiti peněz, sama utrácela a dávala každému, kdo ji poprosil. Porodní bába vzala od ní za byt a stravu za dva měsíce 40 rublů, 25 rublů vydala na dopravu dědka, 40 rublů si vypůjčila porodní bába na krávu, asi 10 rublů se rozkutálelo na drobnosti — na šaty, na dárky, takže, když se uzdravila, byla bez peněz a bylo nutno hledati místo. Naskytlo se u lesního. Lesní byl ženatý člověk, ale právě tak jako komisař od prvního dne Kaťuši obtěžoval. Byl jí protivný a Kaťuša se mu vyhýbala, kde mohla. Ale byl zkušenější a chytřejší než ona a hlavně — byl pánem, jenž ji mohl posílati, kam chtěl; vyčkav příhodné chvíle, dosáhl, čeho si přál. Žena se to dověděla a zastihnuvši jednou muže samotného s Kaťuší v komnatě, počala ji bíti. Kaťuša se nedala, došlo ke rvačce, po níž ji vyhnali z domu, nezaplativše mzdy. Kaťuša odjela do města a ubytovala se tam u tetky. Muž tetčin byl knihař a vedlo se mu dříve dobře, ale teď ztratil všechny zákazníky a opíjel se, propíjeje vše, co mu přišlo do rukou.

Tetka měla malou prádelnu, živila tím sebe i děti a podporovala muže-pijana. Nabídla Maslové, aby k ní šla za pradlenu. Ale Maslová, když uviděla těžký život pradlen, zaměstnaných u tetky, váhala a hledala v kancelářích službu. Místo se naskytlo u starší paní, žijící se dvěma syny gymnasisty. Za týden po nastoupení služby starší, vousatý gymnasista VI. třídy nechal učení a nedával Maslové chvilku pokoje. Matka přičtla všechnu vinu Maslové a dala jí výpověď. Nové místo nebylo možno nalézti, ale stalo se, že Maslová, když přišla do kanceláře pro zaopatřování práce a služeb, zastihla tam paničku s prsteny a náramky na buclatých nahých rukou. Když se ta dověděla o postavení Maslové, dala jí svou adresu a pozvala ji k sobě. Maslová šla k ní. Panička ji vlídně přijala, pohostila pirožky a sladkým vínem a poslala svou panskou někam s lístkem. Večer vešel do komnaty vysoký pán s šedivou bradou, dlouhých, prošedivělých vlasů; tento stařec přisedl ihned k Maslové, s úsměvem, svítě očima, si ji prohlížel a začal s ní žertovati. Domácí paní pozvala jej do vedlejší komnaty a Maslová zaslechla z její řeči: „svěží, venkovská“. Potom zavolala Maslovou a řekla jí, že je to spisovatel, který má mnoho peněz a ničeho nebude pro ni litovati, jestli se mu zalíbí. Zalíbila se mu. Dal jí dvacetpět rublů, slibuje, že se s ní bude často vídati. Peníze byly velice brzy vydány na zaplacení útraty u tetky a na nové šaty, klobouk a stuhy. Po několika dnech poslal pro ni spisovatel po druhé. Šla. Dal jí ještě ďvaceťpět rublů a vybídl ji, aby se přestěhovala do zvláštního bytu.

Maslová, žijíc v bytě najatém spisovatelem, zamilovala se do veselého kupeckého mládence, jenž bydlel v témže domě. Sama o tom pověděla spisovateli a přestěhovala se do menšího samostatného bytu. Mládenec sliboval jí sňatek, ale jednoho dne patrně s úmyslem opustiti ji, ujel beze slova do Nižního Novgorodu a Maslová zůstala sama. Chtěla žíti sama v bytě, ale nedovolili jí to. Policejní inspektor řekl, že může tak žíti jen tenkráte, dostane-li žlutý lístek a podrobí-li se prohlídce. Šla tedy opět k tetce. Tetka, vidouc na ní módní šaty, pláštěnku a klobouk, přivítala ji uctivě a už si netroufala nabízeti jí, aby šla za pradlenu, domnívajíc se, že teď stanula na vyšší úrovni společenské. Pro Maslovou teď už ani nebylo otázky: jíti nebo nejíti za pradlenu. Hleděla s útrpností na bídný život bledých, vyhublých pradlen, většinou souchotinářek, které v předních světnicích praly a žehlily v třicetistupňové mýdlové páře při oknech v létě v zimě otevřených, a chvěla se při pomýšlení, že i ona se mohla octnouti v této káznici. A právě v této pro Maslovou obzvlášť trudné době, kdy nenašel se ani jeden člověk, jenž by se jí ujal, vyhledala Maslovou dohazovačka, dodávající děvčata do nevěstinců.

Maslová už dávno kouřila, ale v poslední době, kdy měla poměr s mládencem a zejména potom, kdy ji opustil, víc a více přiučovala se také pití. Víno lákalo ji nejen proto, že se jí zdálo chutným, ale ještě více tím, že poskytovalo možnost zapomenouti na všecko to těžké, co přežila, že dodávalo jí nenucenosti a přesvědčení o vlastní důstojnosti, čehož neměla bez vína. Bez vína jí bylo vždycky teskno a stydno. Dohazovačka pohostila tetku a opivši Maslovou, nabídla jí, aby vstoupila do dobrého, ve městě nejlepšího domu. Vypočítala jí všechny přednosti a výhody tohoto stavu. Maslové nastávala volba: buď pokořující postavení služky, pronásledované muži, a tajné, občasné cizoložství anebo zabezpečené, klidné, zákonné postavení a zjevné, zákonem dovolené a dobře placené stálé cizoložství. Zvolila to poslední. Kromě toho mínila se tím pomstíti svému svůdci i kupeckému mládenci a vůbec všem lidem, kteří jí ublížili. Při tom jednou z hlavních příčin konečného jejího rozhodnutí byl lákavý slib dohazovačky, že si může objednávati šaty, jaké jen bude chtíti — sametové, tylové, hedvábné i plesové s výstřihem a bez rukávů. A když Maslová představila si sebe v jasně žlutých hedvábných šatech, zdobených černým sametem, s hlubokým výstřihem — nemohla již odolat a vydala pas. Téhož dne večer najala dohazovačka drožkáře a odvezla ji do proslulého domu Kitajevé.

A od té doby nastal Maslové život neustálého přestupování zákonů božských i lidských, který vedou sta a tisíce žen nejen s dovolením, ale i pod ochranou úřadů, pečujících o blaho občanů, a jenž končí z deseti žen u devíti mučivými nemocemi, předčasnou sešlostí a smrtí.

Ráno a ve dne těžký spánek po nočních orgiích. Ve tři nebo ve čtyři hodiny obtížné vstávání ze špinavé postele, selterská voda pro osvěžení, káva, lenivé přecházení komnatami v peignoiru, bluzce, županu, kradmé vyhlížení z oken, nudné hádky, potom parfumování těla, vlasů, zkoušení šatů a spory s velitelkou, prohlížení v zrcadle, líčení tváře, brv, sladká tučná strava, potom odívání v křiklavé hedvábné šaty, obnažující tělo, potom odchod do vyzdobeného, jasně osvětleného sálu a konečně příjezd hostů: hudba, tanec, cukrovinky, víno, kouření a soulož s mladými, prostředními, polodětmi i s vetchými starci, se svobodnými i ženatými, s kupci i příručími, Armény, Židy, Tatary, bohatými, chudými, zdravými, nemocnými, opilými, střízlivými, hrubými, něžnými, s vojáky i civilisty, akademiky i gymnasisty, s lidmi všech možných tříd, všelikého stáří a povolání. A křiky a žerty a rvačky a hudba a tabák a víno, víno a tabák a zase hudba od večera do rána. A teprve ráno vysvobození a těžký spánek. A tak každý den, celý dlouhý týden. A na konci týdne cesta do státního úřadu — na policejní komisařství, kde státní úředníci, doktoři-mužové, někdy vážně a přísně, jindy s hravou veselostí, ničíce stud, jejž dala příroda na ochranu proti hříchu nejen lidem, ale i zvířatům, prohlíželi tyto ženy a vydávali jim patent na pokračování v těchže hříších, jež páchaly se svými společníky během týdne. A opět takový týden. A tak každý den v létě i v zimě, ve všední den i ve svátek.

Tak prožila Maslová sedm let. V té době vystřídala dva domy a jedenkráte byla v nemocnici. V sedmém roce jejího pobytu v nevěstinci a v osmém po prvním pádu, když jí bylo dvacet šest let, přihodilo se jí to, zač vsadili ji do vězení a teď vedli k soudu, po šestiměsíčním pobytu ve vězení s vražednicemi a zlodějkami.