ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Ale řízení jakoby naschvál trvalo dlouho: po výslechu jednotlivých svědků a soudního znalce a po všech těch zbytečných, významným pohledem provázených dotazích náměstka státního zástupce a obhájců předseda vybídl porotce, aby si prohlédli věci doličné, a to prsten ohromných rozměrů s briliantovou růžicí, jejž jistě nosil člověk s velmi tlustým ukazováčkem, a filtr, v němž byl zkoušen jed. Věci tyto byly opatřeny pečetěmi a lístky.

Porotci se právě chystali prohlížeti předměty, když náměstek státního zástupce opět povstal a žádal, aby před prohlížením věcí byl přečten protokol o soudně-lékařském ohledání mrtvoly.

Předseda, který spěchal s přelíčením, seč mohl, ačkoliv věděl, že čtení tohoto spisu nemůže míti žádného jiného výsledku než jen nudu a oddálení oběda a že náměstek to žádá jen proto, aby uplatnil své právo, přece to nemohl odepříti a projevil souhlas. Tajemník vyhledal listinu a svým unylým hlasem, špatně hláskuje l a r, začal čísti.

Při vnějším ohledání mrtvoly Feraponta Smělkova bylo zjištěno:

1. Výška 2 aršíny 12 veršků.^[14]

— Ale byl to chlap, — udiveně pošeptal kupec Něchljudovu do ucha.

2. Přibližně určené stáří: čtyřicet let.

3. Trup vzedmutý.

4. Kůže zelenavá, místy zpestřená temnými skvrnami.

5. Pokožka na povrchu těla tvoří puchýře různé velikosti, místy se olupuje a visí ve velkých cárech.

6. Vlasy temně rusé, husté, při dotyku lehce se oddělují.

7. Oči jsou vystouplé, rohovky zkalené.

8. Z nosních otvorů, z obou uší a dutiny ústní vytéká pěnitá, krví promíšená tekutina; rty jsou pootevřeny.

9. Šíje pro značný otok obličeje a hrudi je takřka neznatelná.

10. Atd. atd.

Na čtyřech stranách, v 27 bodech bylo tímto způsobem dopodrobna popsáno vnější ohledání strašné, ohrommé, tlusté, oteklé a rozkládající se mrtvoly kupce-hýřila. Pocit neurčité ošklivosti, jenž ovládal Něchljudova, při čtení tohoto popisu mrtvoly se ještě zesílil. Život Kaťuše, z nozder vytékající tekutina, oči vylezlé z důlků a jeho styk s ní, — vše to byly, jak se mu zdálo, předměty jednoho a téhož druhu a on jimi byl se všech stran obklíčen a pohlcován. Když bylo konečně čtení vnějšího ohledání skončeno, předseda těžce vzdychl a zdvihl hlavu, doufaje, že je konec, ale tajemník ihned začal čísti popis vnitřního ohledání.

Předseda opět sklonil hlavu, opřel ji o ruku a zavřel oči. Kupec sedící vedle Něchljudova stěží se bránil, aby neusnul a občas sebou zakýval. Obžalovaní a za nimi četníci seděli nehybně.

Při vnitřním ohledání bylo zjištěno:

1. Pleny mozkové jsou lehce oddělitelné od kostí lebních, krevních výronů není nikde pozorovati.

2. Kosti lební, střední tlouštky, jsou neporušené.

3. Na tvrdé pleně mozkové lze viděti dvě neveliké pigmentové skvrny velikosti asi 4 palců, plena sama je barvy bledé a bez lesku atd. atd., ještě 13 bodů.

Potom následovala jména svědků, podpisy a lékařský posudek, z něhož bylo patrno, že z poruch v žaludku, částečně i ve střevech a ledvinách, nalezených při pitvě a popsaných v protokole, lze s velikou pravděpodobností souditi, že smrt Smělkova byla způsobena jedem, jenž přišel do žaludku spolu s kořalkou. Zjistiti druh jedu podle poruch nalezených ve střevech a v žaludku — je těžko; to, že jed přišel do žaludku s kořalkou, vysvítá z toho, že v žaludku Smělkova bylo nalezeno značné množství alkoholu.

— Ten uměl táhnout, — opět zašeptal probudivší se kupec.

Než ani čtení tohoto protokolu, trvající skoro hodinu, neuspokojilo náměstka státního zástupce. Když byl protokol přečten, předseda oslovil státního zástupce:

— Myslím, že bylo by zbytečno čísti spisy o zkoumání vnitřností.

— Prosím, aby zpráva o zkoumání byla přečtena — přísně řekl náměstek, trochu nakloněn na stranu, nehledě na předsedu. Tónem hlasu dával cítiti, že na čtení má právo, že od něho neustoupí a že odepření bude důvodem k zmateční stížnosti.

Přísedící s velkou bradou a dobrýma zapadlýma očima, trpící katarrhem, cítil se velmi sláb a proto se obrátil k předsedovi.

— Nač to čísti? Jen aby se jednání prodlužovalo. Nová košťata nemetou lépe, ale déle.

Přísedící ve zlatých brýlích neříkal nic. Hleděl zamračeně a odhodlaně před sebe, neočekávaje nic dobrého ani od své ženy ani od života.

Čtení aktu počalo.

„15. února roku 188* já nížepodepsaný na rozkaz nemocničního oddělení pod číslem 638“, — začal tajemník odhodlaně, povýšeným hlasem, jakoby chtěl zahnati ospalost trápící všechny přítomné, — „v přítomnosti zástupce hlavního lékaře zkoumal jsem vnitřnosti…:

1. Pravou část plic a srdce (v šestiliberní skleněné baňce).

2. Obsah žaludku (v šestiliberní skleněné baňce).

3. Žaludek (v šestiliberní skleněné baňce).

4. Játra, slezinu a ledviny (v tříliberní skleněné baňce).

5. Střeva (v šestiliberní hliněné baňce).

Hned po prvních slovech nahnul se předseda k jednomu z přísedících a pošeptal mu něco, potom k druhému a obdržev kladnou odpověď, přerušil čtení na tomto místě.

— Soud považuje čtení aktu za zbytečné, — řekl.

Tajemník umlkl a složil papíry; náměstek státního zástupce hněvivě si cosi zapisoval.

— Páni porotci mohou si prohlédnouti věci doličné, — řekl předseda.

Hlavní porotce a někteří jiní se zdvihli a nerozhodně, nevědouce, co počíti s rukama, popošli ke stolu a po řadě podívali se na prsten, sklenku a filtr. Kupec dokonce zkusil prsten na svůj prst.

— Panečku, to byl prst! — řekl vrátiv se na své místo. — Jako hodná okurka, — dodal, všecek patrně zaujat představou kupce-bohatýra, jak si ji sám sestrojil.