ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Bohoslužby počaly.

Kněz, oděný ve zvláštní, podivný a velmi nepohodlný brokátový šat, rozřezával a rozkládal na misce kousky chleba a potom je kladl do kalicha s vínem, pronášeje při tom různá jména a modlitby. Mezitím ďáček bez ustání četl a potom zpíval střídavě s trestaneckým sborem různé staroslovanské modlitby, beztak nesrozumitelné a rychlým čtením a zpěvem ještě nesrozumitelnější. Obsahem jejich byla hlavně prosba, aby Bůh popřál štěstí caru a jeho rodině. Modlitby se několikráte opakovaly ještě s jinými modlitbami i zvlášť, při čemž se klečelo. Kromě toho přečetl ďáček několik veršů ze Skutků apoštolských tak zvláštním, strojeným hlasem, že nebylo slova rozumět, a kněz s velikým důrazem přečetl místo z evangelia sv. Marka. Vypravovalo se v něm, jak Kristus, vstav z mrtvých, dříve, než vstoupil na nebesa, aby usedl na pravici Otce svého, zjevil se nejprve Maří Magdaleně, z níž vyhnal sedm ďáblů, a potom jedenácti učeníkům a jak jim velel kázati evangelium všemu tvorstvu, při čemž pověděl, že kdo neuvěří, bude zatracen, kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen a kromě toho bude vymítati ďábly, uzdravovati nemocné vzkládáním rukou, mluviti novými jazyky, bráti hady a vypije-li co jedovatého, nezemře, nýbrž zůstane zdráv.

Podstata bohoslužeb spočívala v předpokladu, že rozřezané a do vína položené kousíčky chleba za rozličných manipulací a modliteb promění se v tělo a krev Páně. Kněz stejnoměrně, nedbaje, že mu vadí navlečený brokátový pytel, zdvihal obě ruce nahoru a pak kleče líbal stůl i vše, co bylo na něm. Nejdůležitějším úkonem bylo, když kněz, vzav oběma rukama ubrousek, rovnoměrně, volně mával jím nad miskou a zlatým kalichem. Předpokládalo se, že právě v tomto okamžiku chléb a víno mění se v tělo a krev Páně, a proto nabyla bohoslužba zvlášť slavnostního rázu.

— Chvalme nejsvětější, nejčistší, přeblahoslavenou Bohorodičku, — zvolal hlasitě za přehradou kněz a sbor slavnostně zapěl chorál k poctě neposkvrněné Panny Marie, jež porodila Krista, byla za to povýšena nade všechny cherubíny a má větší slávu nežli serafíni. Potom, jak se věřilo, proměna byla dovršena a kněz, sňav ubrousek s misky, rozřezal prostřední kousek na čtvrtiny a položil jej nejprve do vína a potom do úst. Tak snědl kousíček těla božího a vypil kapku Jeho krve. Poté odhrnul záclonu, otevřel prostřední dveře a vzav do rukou pozlacený kalich, vyšel s ním do prostředních dveří a zval ty, kteří si rovněž přejí pojísti těla a napíti se krve Páně.

Leč přálo si tak jen několik dětí.

Kněz otázal se dětí na jejich jména, opatrně sáhl lžičkou do kalichu a po řadě každému dítěti vpouštěl hluboko do úst kousíček chleba, omočeného ve víně. Ďáček hned za ním otíral dětem ústa a veselým hlasem zpíval píseň, že děti jedí tělo Páně a pijí Jeho krev. Potom odnesl kněz kalich za přehradu a když tam dopil všechnu zbylou krev a snědl všechny části těla božího, pečlivě olízl si vousy, utřel rty i kalich a v nejveselejší náladě, poskřipuje tenkými podešvy telecích bot, bodrými kroky vyšel z přehrady.

Tím byl zakončen nejdůležitější křesťanský obřad. Ale kněz, chtěje potěšiti nešťastné trestance, přidal k obyčejné bohoslužbě ještě mimořádnou. Stanul před domnělým vyobrazením téhož Boha, kterého jedl. Bůh měl černý obličej a černé ruce a byl osvícen desíti voskovými svícemi. Kněz začal zvláštním zpěvavým falešným hlasem předčítati: „Ježíši nejsladší, apoštolů slávo, Ježíši, chloubo mučenníků, králi nejsilnější, spasiž mne. Ježíši, Spasiteli můj, Ježíši můj nejkrásnější, jenž se k Tobě utíkám, Ježíši, spáso má, smiluj se nade mnou pro modlitby té, jež Tě porodila, pro modlitby všech, Ježíši, Tvých svatých a všech proroků, spáso má, Ježíši, popřej mi radosti ráje, Ježíši, jenž Jsi milosrdenství!“

Pak se zastavil, vydechl, pokřižoval se a poklonil se až k zemi. Všichni ho následovali. Klaněl se inspektor, dozorcové, trestanci a nahoře hlomozně zařinčely okovy. „Stvořiteli andělů a Pane živlů,“ — pokračoval kněz, — „Ježíši přesilný, prarodičů Vykupiteli, Ježíši přesladký, patriarchů Chloubo, Ježíši přeslavný, cárů Posilo, Ježíši nejdobrotivější, prorokův Vyplnění, Ježíši předivný, mučenníkův Tvrzi, Ježíši nejtišší, mnichů Útěcho, Ježíši nejmilostivější, kněží Sladkosti, Ježíši nejmilosrdnější, postících se Obrano, Ježíši nejsladší, duchovních Potěšení, Ježíši nejčistší, paniců a panen Čistoto, Ježíši, jenž Jsi od věčnosti, Spasiteli hříšníků, Ježíši, Synu boží, smiluj se nade mnou.“ Během vzývání pronášel slovo „Ježíši“ stále pisklavějším a pisklavějším hlasem a na tomto místě se konečně zastavil. Přidržuje rukou řízu s hedvábnou podšívkou, spustil se na koleno a poklonil se až k zemi. Sbor zazpíval poslední knězova slova: „Ježíši, Synu boží, smiluj se nade mnou,“ a trestanci padali a zdvihali se, potřásajíce vlasy zbylými na polovině hlavy a řinčíce okovy zadírajícími se do suchých nohou.

Vše to se několikráte opakovalo. S počátku byly pronášeny litanie končící slovy: „Smiluj se nade mnou“ a potom jiné, zakončené slovem „aleluja“. Trestanci se křižovali, při každé přestávce se ukláněli, ale potom se již klaněli jen ob jednu, někdy až ob dvě přestávky a všichni byli velmi rádi, když litanie byly skončeny a kněz, spokojeně si oddechnuv, zavřel knížku a odešel za přehradu. Zbýval ještě poslední úkon, spočívající v tom, že kněz vzal s velkého stolu pozlacený kříž se smaltovanými medalionky a vyšel s ním doprostřed kostela. Nejprve políbil kříž inspektor, potom dozorci, pak, tlačíce se jeden na druhého a šeptem si nadávajíce, střídavě přistupovali trestanci. Kněz, rozmlouvaje s inspektorem, strkal kříž i svou ruku do úst a někdy i do nosu přistupujícím trestancům, kteří se snažili políbiti kříž i ruku knězovu. Tím byla skončena křesťanská bohoslužba, konaná na útěchu a napravení pobloudilých bratří.