ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Cela, v níž bydlila Maslová, byla podlouhlá komnata, devět loktů zdélí a sedm zšíří, s dvěma okny, s vystouplými oprýskanými kamny a pryčnou z rozeschlých prken, jež zaujímala dvě třetiny místnosti. Uprostřed, proti dveřím, byla temná ikona; na ní byla přilepena vosková svíčka a pod ní zavěšena zaprášená kytice immortelek. Vlevo za dveřmi bylo na podlaze začernalé místo, kde stála páchnoucí káď. Inspekce právě odešla a ženy byly už zavřeny na noc.

Všech obyvatelů v této cele bylo patnáct. Dvanáct žen a tři děti.

Bylo ještě úplně světlo a jen dvě ženy ležely na pryčně: jedna — celá zahalená pláštěm — přihlouplá, uvězněná proto, že neměla průkazů — ta téměř stále spala, a druhá — souchotinářka, která si odbývala trest za krádež. Tato nespala, ale ležela s široce otevřenýma očima, majíc pod hlavou plášť. Aby nekašlala, stěží udržovala v hrdle dráždivý, do úst se deroucí hlen. Ostatní ženy, prosto vlase, jen v košilích z hrubého plátna, seděly na pryčně a šily nebo stály u okna a dívaly se na trestance přecházející po dvoře. Ze tří žen, které šily, jedna byla táž stařena, která ráno vyprovázela Maslovou — Korablevá — zamračeného pohledu, zachmuřená, vrásčitá, s převislým lalokem pod bradou, vysoká, silná, s krátkým copem rusých vlasů, na spánku již šedivých. Byla odsouzena do káznice proto, že zabila sekerou muže. Zabila jej proto, že si namlouval její dceru. Korablevá byla „velitelkou“ v cele a obchodovala také s vodkou, šila s brýlemi na očích a držela ve velkých upracovaných rukou jehlu po selském způsobu třemi prsty a špičkou k sobě. Vedle ní seděla a taktéž šila pytle z plachtoviny nevysoká, tuponosá, osmahlá žena s malinkýma, černýma očima, dobrodušná a povídavá. Byla to strážkyně ze železničního domku, odsouzená k tříměsíčnímu vězení proto, že nevyšla s praporkem k vlaku a že se stalo neštěstí. Třetí byla Fedosja — Fenička, jak jí říkaly, — velmi mladá žena, bílá, ruměná, s jasnýma dětskýma očima a s dvěma dlouhými, rusými vrkoči, otočenými kolem neveliké hlavy, milého pohledu. Byla uvězněna proto, že chtěla otráviti muže. Provdala se v šestnácti letech a provedla to hned po svatbě. Ale za osmiměsíčního předběžného vyšetřování na svobodě smířila se opět s mužem a tak si jej zamilovala, že soud zastihl ji s mužem v srdečném, věrném soužití. Přes to, že muž i tchán a zejména tchyně, která si ji velice oblíbila, snažili se ji při líčení mermomocí osvoboditi, byla odsouzena do vyhnanství na Sibiř k nuceným pracím. Tato dobrá, veselá, usměvavá Fedosja byla na pryčně sousedkou Maslové a nejen si ji zamilovala, ba považovala za svou povinnost starati se o ni a sloužiti jí. Nečinně seděly na pryčně ještě dvě ženy: jedna asi čtyřicetiletá, bledého, hubeného obličeje — držela na rukou dítě a kojila je z bílého dlouhého prsu. Její příběh byl tento: z její vesnice odváželi nováčka, podle mínění mužíků nezákonně odvedeného, a lid zastavil strážmistra a nováčka mu vyrval. Žena tato, tetka nezákonně odvedeného mladíka, byla první, která chytila uzdu koně, na němž jel nováček. Vedle ní seděla nevysoká, vrásčitá, dobrodušná stařena s šedivými vlasy a hrbatými zády. Seděla u kamen na pryčně a předstírala, že chce chytiti čtyřletého, břichatého, krátce ostříhaného, smíchem se zajíkajícího chlapce. Hoch jen v košilce běhal kolem ní a stále opakoval: „Aha, nechytlas mě!“ Tato stařenka byla obviněna spolu se synem ze žhářství a snášela vězení s velikým klidem, litujíc jenom syna uvězněného současně s ní. Nejvíce však litovala svého starého muže, který, jak se bála, bez ní úplně sevšiví, ježto snacha odešla a nemá mu kdo práti.

Kromě těchto sedmi žen stály ještě čtyři u jednoho z otevřených oken a držíce se železné mříže, posunky a voláním dorozumívaly se s trestanci, přecházejícími po dvoře, týmiž, se kterými se sešla Maslová u vchodu. Jedna z nich odbývala si trest pro krádež. Byla to veliká, hranatá, zrzavá žena s tlustým tělem, žlutavě bílým, pihovatým obličejem a rukama a s tlustou šíjí v nezapiatém, otevřeném límci. Vykřikovala z okna chraplavým hlasem neslušná slova. Vedle ní stála snědá, škaredá trestanka, postavy desítiletého děvčete, dlouhých zad a s velmi krátkýma nohama. Měla obličej skvrnitě červený, oči daleko od sebe postavené a tlusté krátké pysky, jež nezakrývaly bílých vystouplých zubů. Vřeštivě a trhaně smála se tomu, co dělali na dvoře. Tato trestanka — přezdívkou Chorošavka^[26] pro svou fintivost — byla obviněna z krádeže a žhářství. Za nimi stála ve špinavé šedé košili zbědovaná, suchá, žilnatá, těhotná žena, s ohromným životem, obviněná z utajování krádeže. Mlčela, ale stále se pochvalně a pohnutě usmívala k tomu, co se dělo na dvoře. Poslední ze čtyř byla nevysoká, zavalitá, vesnická žena s vypoulenýma očima a dobrodušným obličejem, jež si odbývala trest za nedovolený prodej kořalky. Tato žena — matka hošíka, hrajícího si se stařenkou a sedmiletého děvčátka, jež si také vzala s sebou, poněvadž je neměla u koho nechati, — dívala se rovněž oknem, ale při tom bez ustání pletla punčochu. Nelíbilo se jí patrně, co hovořili po dvoře přecházející trestanci, mračila se a zakrývala si oči. Její dcerka, sedmileté děvčátko s rozpuštěnými bílými vlasy, stála v košilce vedle zrzky a držíc se jí suchoučkou malou ručkou za sukni, s vyjevenýma očima pozorně naslouchala nadávkám, kterými se častovali ženy i trestanci, a šeptem, jako by se jim učila, je opakovala. Dvanáctá trestanka byla dcerou ďáčka; utopila ve studni své dítě. Bylo to vysoké, statné děvče s vypoulenýma očima a s nadrchanými vlasy, trčícími z krátkého tlustého vrkoče. Nedbajíc toho, co se dělo kolem ní, přecházela bosá v špinavé šedé košili ustavičně volnou prostorou cely, prudce a rychle se obracejíc po každé, když došla ke stěně.