ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Na stole domácího pána stály tři sklenice. V jedné bylo drahé, lahodné víno, ve druhé výtečné pivo a ve třetí čistá, zdravá voda.

Víno, nad ostatní nápoje stále se vypínajíc, takto promluvilo: „Nejsemliž já mezi vámi nejdražším a nejvzácnějším nápojem? Na královských a panských stolech vládnu jen já, vy pak jen na stolech lidu obyčejného, který si mne pro nedostatek prostředků opatřiti nemůže!“

Zamrzela taková vychloubavá řeč pivo i odpovědělo vínu: „Pravda, že jsi ty nápoj drahý, lahodný a vzácný, avšak já jsem nápoj zdravý a tebe lacinější a kdo mne mírně požívá, ať starý, ať mladý, tomu jen síly přidávám. Proto také tělesně pracující a se namáhající člověk jen po mně touží, jen mnou se ochlazuje a posilňuje. Jak vidíš, prospívám já lidstvu více tebe!“

A skromná voda vyslechnuvši vypínavost a marnivost svých soudruhů, takto k oběma promluvila: „A co byste medle byly vy oba beze mne? Zdaž já nedávám život vám? Proto buďte skromnými a uvažte dříve, než souditi počnete, kdo učinil vás tím, čím jste, a zdali tvůrce váš zasluhuje vašeho opovržení a snížení?“