ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Psík Štěkálek spatřiv telátko, na palouku se pasoucí, pustil se za ním a přiběhnuv k němu, počal na ně, co mohl štěkati a dorážeti. Nezkušené telátko se uleklo, zabeklo a jak mohlo k stádu utíkati, tak utíkalo.

„Nejsem-li já přece jen velký a vážený tvor?“ lichotil si psík pyšně si vykračuje. „Ač jsem tělem ještě malý, a nepatrný, bojí se mne přece a utíkají přede mnou tvorové mnohem větší a silnější!“

A co tak rozumuje, přiblížila se k němu stará, zkušená kráva. Když ji náš psík uviděl, jal se na ni také hned štěkati a dorážeti, jako to prve s teletem učinil. Ale kráva nebojíc se ho a nemohouc pronikavý štěkot snésti, hnala se po něm, aby jej svýma rohama potrkala a potrestala. Psík vida, že mu se strany krávy skutečně hrozí nebezpečí, horem pádem k pastýři utíkal, záchrany u něho hledaje.

Kráva vidouc prchajícího hrdinu, zastavila se, zasmála se a pravila: „Snadno vypínati se domýšlivému nad nezkušeného a nerozumného a dělati hrdinu tam, kde není ani boje, ani nepřítele!“