ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Hospodář rozhazuje časně z jara na své louce krtice, chválil krtka, že mu tak pěkně zem zkypřil a mnoho ponrav a červů zničil.

Slyše takovou chvalořeč krtek, pravil: „Udělám našemu hospodáři ještě větší radost a zryji mu také záhonky v jeho zahrádce.“

Dostav se brzy do té zahrádky, ve které byly rozmanité a vzácné květinky zasázeny, pustil se hned do práce a ryl jak ryl. Netrvalo dlouho a zahrádka byla křížem krážem rozryta a zkypřena a na místě mnohých květinek stálo množství čerstvých krtičných hromad.

Přišed hospodář druhého dne do zahrádky a spatřiv takovou spoustu, zvolal všecek rozhorlen: „Nešťastný krtek, co mi to jen učinil! Tolik vzácných květin mi zničil a takovou škodu způsobil! Jak se jen sem dostal? Musím jej co nejdříve odtud vypudit!“

A šel a políčil na milého krtka tak, aby jej živého dostal. Ještě dopoledne byl krtek do pasti chycen. Hospodář jej vzal, donesl opět na louku a toto mu dal naučení:

„Jenom zde a na poli je místo pro tvé působení, ne však v zahradě, kde podrýváním a přetrháváním útlých kořínků drobných květinek velké škody způsobuješ. Ostaň tedy zde, kde prospěšně v zemědělství působíš, nechoď však tam, kde je poškozuješ!“