ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Nad úvozem rostl bujný šípek. Dařilo se mu tam dobře a proto již hodně ve vysoký prut vyšlehl.

Úvozem tím ubíral se mladý, nezkušený ještě hospodář, jenž nad úvozem své pole měl a spatřiv šípek, chtěl jej seříznouti a zahoditi.

„Nekaz a nemař mi život můj.“ počal šípek prositi, „vždyť jsem ti ani neublížil a ani ti zde nepřekážím!“

„Neublížil, ale také neprospěl,“ odvěce člověk a již již chystal se, že vůli svoji na šípku provede.

„Ale mohu ti prospěti, jen když ku prospěchu tomu také své ruky přičiníš a mne vzácnou, vonnou růží oočkuješ. Pak zajisté budu ozdobou zahrady a budu míti velkou cenu,“ odpověděl šípek. „A jestli toho sám ještě nejsi schopen, zahradníkem se pouč!“

Dojala ta řeč nezkušeného člověka.

Slitovav se nad šípkem, neseřízl jej, nýbrž vykopal a vsadil jej do své zahrady a dal jej zahradníkem krásnou růží poočkovati. Za nedlouho byla malá tato práce hojně odměněna. Na vysokém šípku vypučely z oček a rozkvetly bujné, krásné růže, které jak velikostí, tak i krásou a vůní vynikaly a každému, zejména však hospodáři poučenému velice se líbily.