SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Šípek

Nad úvozem rostl bujný šípek. Dařilo se mu tam dobře a proto již hodně ve vysoký prut vyšlehl.

Úvozem tím ubíral se mladý, nezkušený ještě hospodář, jenž nad úvozem své pole měl a spatřiv šípek, chtěl jej seříznouti a zahoditi.

„Nekaz a nemař mi život můj.“ počal šípek prositi, „vždyť jsem ti ani neublížil a ani ti zde nepřekážím!“

„Neublížil, ale také neprospěl,“ odvěce člověk a již již chystal se, že vůli svoji na šípku provede.

„Ale mohu ti prospěti, jen když ku prospěchu tomu také své ruky přičiníš a mne vzácnou, vonnou růží oočkuješ. Pak zajisté budu ozdobou zahrady a budu míti velkou cenu,“ odpověděl šípek. „A jestli toho sám ještě nejsi schopen, zahradníkem se pouč!“

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

Dojala ta řeč nezkušeného člověka.

Slitovav se nad šípkem, neseřízl jej, nýbrž vykopal a vsadil jej do své zahrady a dal jej zahradníkem krásnou růží poočkovati. Za nedlouho byla malá tato práce hojně odměněna. Na vysokém šípku vypučely z oček a rozkvetly bujné, krásné růže, které jak velikostí, tak i krásou a vůní vynikaly a každému, zejména však hospodáři poučenému velice se líbily.