ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Housátko malé a nezkušené spatřilo pojednou časně z rána v podlaze svého příbytku jakousi díru. Jelikož jí tam dříve nikdy nevidělo, zastavilo se u ní a nakukujíc zvědavě do ní, pravilo ku své mateři:

„Podívej se, máti, co to tu pojednou za divnou díru? Vidím ji tu dnes ponejprv. Ještě včera zde nebyla!“

„Tu díru vyhryzala v noci krysa,“ vykládala vážně stará husa svojí dceři, „aby z vás některé do ní zatáhla a sežrala. Nedívej se tam, moje holátko, snadno by tě mohla za hlavičku uchopit a do díry zatáhnouti. Je to našeho rodu největší nepřítel.“

Ale housátku nelíbila se tato výstraha matčina.

„A já se tam přece trochu podívám, jen tak trochu, maminko,“ odpovědělo vzdorovitě. „Což mi může za tu chvílčinku udělat a pak jsi ty tady. Ráda bych přece tu krysu uviděla a ji poznala, abych se jí budoucně mohla varovati.“

Matka chtěla ještě neposlušnou dcerku napomenout, ale ta byla již u díry a ohnuvši krček a sehnuvši hlavičku, do díry se dívala. V tom však, jakoby na zavolání, už tu byla krysa a popadnuvši všetečné a zvědavé housátko za krk, okamžitě pod podlahu je zatáhla a tam sežrala.

Pozdě naříkalo neposlušné housátko. Zvědavost a neposlušnost svoji draze a brzy zaplatilo.