SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Slavík a žába

Poslouchajíc žába v jarní podvečer líbezný tlukot slavíkův v nedalekém křoví, zvolala všecka udivena:

„Jak krásně a líbezně tluče ten slavík! Proč i já nemám takového hlasu? Říkává se, že pilným cvičením a dobrou vůlí všemu se můžeme přiučiti. Snad bych to i já dovedla. Zkusím to, neboť o dobrou vůli není u mne nouze!“

A už to začala zkoušeti, ale kuňkala zase jako kdy jindy. Nešlo to! Znavena velkým namáháním, přestala pro tento den dále se cvičiti.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

„Odpočinu si,“ řekla, „snad mi to ráno lépe půjde!“

A hned časně z rána vyskočila si na břeh blízko křoví a znovu své cvičení započala. V téže chvíli letěl nad ní čáp a zaslechnuv její kuňkání, spustil se rychle dolů a lap! už si na ubohé žabce k snídaní pochutnával.

„Bloud,“ řekl slavík v blízkém křoví, „myslila, že cvičením a dobrou vůlí vše přemůže a všemu se naučí, ale zapomněla, že se to příčilo její přirozenosti a jejímu povolání!“