ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Poslouchajíc žába v jarní podvečer líbezný tlukot slavíkův v nedalekém křoví, zvolala všecka udivena:

„Jak krásně a líbezně tluče ten slavík! Proč i já nemám takového hlasu? Říkává se, že pilným cvičením a dobrou vůlí všemu se můžeme přiučiti. Snad bych to i já dovedla. Zkusím to, neboť o dobrou vůli není u mne nouze!“

A už to začala zkoušeti, ale kuňkala zase jako kdy jindy. Nešlo to! Znavena velkým namáháním, přestala pro tento den dále se cvičiti.

„Odpočinu si,“ řekla, „snad mi to ráno lépe půjde!“

A hned časně z rána vyskočila si na břeh blízko křoví a znovu své cvičení započala. V téže chvíli letěl nad ní čáp a zaslechnuv její kuňkání, spustil se rychle dolů a lap! už si na ubohé žabce k snídaní pochutnával.

„Bloud,“ řekl slavík v blízkém křoví, „myslila, že cvičením a dobrou vůlí vše přemůže a všemu se naučí, ale zapomněla, že se to příčilo její přirozenosti a jejímu povolání!“