ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Prohánějíc se štika v zájezku, spatřila okounka, an jí náhodou do cesty přichází.

„S cesty,“ zvolala pánovitě, „s cesty, nebo ti sama pomohu!“

„Však máš dosti místa, vypínavá štiko, můžeš sé přece lehounce vyhnouti. Já ti věru nepřekážím,“ odpověděl okoun a plul dále.

„Jak? Ty se osměluješ mně, paní a královně těchto vod, odmlouvati? Za své neslušné a opovážlivé jednání zkusíš tedy moji moc a sílu!“ zvolala štika a otevřela hubu, aby okouna rázem spolkla. Ale chytrý okoun rychle ocasem ku štice se obrátiv, vzpřímil a roztáhl ostrý svůj hřeben a poranil jím štiku v hubě tak, že silně krvácela a okounka hned zase z huby vypustila.

Naříkajíc a malého okounka se stydíc, odrazila štika a v hlubinách zájezku dlouho se léčila, než se jí rány její zahojily.