Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Erik Bartoš, Tibor Várnagy. Zobraziť celú bibliografiu
Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)
Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo | 15 | čitateľov |
Ve velké štěpnici stály nedaleko sebe dva různé stromy: košatá, zdravá jabloň, květem jen jen osypaná, a mladá sice, ale churavá, rakovinou stižená hrušeň. Počínala rychle chřadnouti a usychati.
I řekla pyšná jabloň, na nemocnou sousedku pohrdavě se ohlížejíc: „Nač ty tu ještě jsi? Zbytečně zde překážíš! Kdybych byla hospodářem, dávno bych tě již byla vykopala a spálila.“
Trpká tato řeč velice zarmoutila churavou hrušeň.
„Nerozrývej svévolně těžce již zkoušené a zraněné srdce mé a neopovrhuj mnou! Nevíš, nebudu-li ti moci třeba ještě jednou posloužiti!“ pravila uražená hrušeň.
Pyšná jabloň dala se do hlasitého smíchu.
„Nevídáno,“ odsekla hrdě, „ nevím, jak a čím bys ty mohla mně ještě někdy posloužiti a pomoci?“
Minulo jaro a s ním prchl i krásný květ pyšné jabloně a v listech jejích houpalo se na snitkách nesčetné množství překrásných jablek. Jakoby strom jimi byl poset, obalen. Div, že se mu větve nelámaly!
A hrušeň? Se zašlým jarem zašly též poslední životní síly její — uschla nadobro. Hospodář, jenž každého dne boží úrodě ve své zahradě rád se obdivoval, stanul jednou z rána před pyšnou jabloní a dívaje se na množství jejího krásného ovoce, pravil:
„Musím tě nějakým kolíkem podepříti, abys se nerozčesla, kdyby nějaký vítr přišel. Jsi příliš ovocem přetížena!“
A již chtěl odejíti na dvůr, aby tam mezi dřívím nějakou příhodnou podporu vyhledal. Ale v tom spatřil nedaleko stojící uschlou hrušeň. Nerozmýšleje se dlouho, vzal sekyru, podťal uschlou hrušeň a osekav její větve, podepřel jí přetíženou, hrdou jabloň. Ulehčilo se jí pojednou velice a oddechnuvši si, řekla ku své podpoře, bývalé churavé hrušni: „Odpusť, že jsem ti za tvého živobytí takovou bolest způsobila a tebe tak tuze urazila. Nemohla jsem si nikdy pomysliti, že mi ve své churavosti a malomocnosti ještě někdy budeš moci býti tak vydatně nápomocnou. Jsem velmi zahanbena a ponížena.“
„Vezmi si z osudu našeho poučení: Nikdo ať ve světě jiným nepohrdá a jeho pomoci se nezříká,“ odpověděla uschlá, za podporu nyní sloužící hrušeň.
— český pedagóg, riaditeľ škôl, archeológ, spisovateľ, historik, zakladateľ múzea v Náchode Viac o autorovi.
Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.
Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007
Autorské práva k literárnym dielam