ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Spatřiv kdysi vrabčík sysla, jak pilně na zimu obilím se zásobuje, jal se ho takto kárati: „Že se nestydíš, syslíku! Tolik obilí odnášíš a kradeš našemu ubohému hospodáři! Co on se nalopotí a ty ho tak nesvědomitě o to okrádáš. Styď se!“

„Aj, aj, poctivý a šlechetný mravokárče,“ odpověděl sysel, „kdo pak v létě vyzobuje na poli z klasů pšenku, sotva že zráti počíná? Kdo i ječmen a oves na poli vylupuje a pojídá? A kdo v zimě dobývá se do stodoly jako zloděj, aby tam hospodáře o schované obilí okrádal? Neznáš toho poctivce, který tak dělá? Není z tvého rodu? Vím, že je, a proto meť raději hezky před svým vlastním domem a buď dříve sám poctivcem, než před cizím domem mésti a jiného z nepoctivosti obviňovati počneš!“

Vyslechnuv vrabec tiše trpké poučení, zastyděl se a sysla nikdy více nekáral.