ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Dotíravý vrabec usadil se v tuhé zimě ve špačkově budce a žil v ní jako ve vlastním obydlí. Když špaček časně z jara opět k nám se vrátil a svůj příbytek navštívil, aby se v něm uhostil, nemálo se podivil, když v ní dotěrného vrabce spatřil. Snaži se, aby smělého vetřelce po dobrém vyklidil, ale vrabec nechtěl živou mocí poleviti a špačkovi jeho příbytek dobrovolně vykliditi. Ukryv se do budky, otvorem jejím ubohého špačka jak mohl tupil, urážel a odbýval.

Zamrzel se špaček nad takovou smělostí a drzostí, a pravil: „Když to nešlo s tebou po dobrém, půjde to po zlém. Ve svém právu zkracovati se nenechám!“

Jak to řekl, strčil hlavu do budky, popadl milého cizopasníka zobákem za krk, vytáhl jej z budky a zatřepav jím co síly měl několikráte ve vzduchu, až z něho peří létalo, dolů jej mrtvého pustil.

„Tak zachází,“ pravil, „kdo o cizí stojí.“