ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Hospodář uznav, že odchované hříbě jeho již dosti povyrostlo a sesílilo, aby mohlo k hospodářství se používati, vzal je a a jal se do vozíku je zapřáhati.

Ale hříbě se tomu vší silou bránilo a nohama vyhazujíc, volalo a naříkalo:

„Nech mne, prosím tě, nech, vždyť jsem ještě mladé, slabé a nezkušené hříbátko. Co se mnou již nyní pořídíš? Strhám se ti, a budeš ze mne míti jen velkou škodu. Nebude dlouho trvat, dorostu v silného, statného koníka a nahradím ti pak všecko, co nyní pro slabost a mladost vykonati ještě nemohu.“

Vyslechnuv nerozumnou řeč hříběte, pravil hospodář: „Ne tobě, ale mně sluší posouditi, zdali jsi již nyní práce schopno, čili nic. Já vím nejlépe, mohu-li tě již k hospodářství potřebovati a mnoho-li tobě ukládati, abych ti neublížil. Pamataj si však, že jednou s učením již začíti musíš, jinak bys v pozdějších letech ani jezditi, ani tahati nedovedlo. Proto dostaneš nyní menší, později však, až ještě více sesílíš a více se přiučíš, větší náklad a větší práci.“