ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Ošklivá, odporná housenka, lezouc zvolna po mladé jabloni, hltavě bujný, svěží list její ožírala.

Naříkala ubohá jabloň a prosila dotěrnou nepřítelkyni: „Nech mne, šeredný, dotírávý tvore, vždyť jsem ti jaktěživa neublížila!“

Ale housenka jakoby neslyšela.

„Nebudu míti žádného ovoce,“ naříkala jabloň dále, „a hospodář můj, který se na mé ovoce již dávno těší, bude se na mne hněvati a třeba mne vysekne!“

Housenka však stále mlčela a ožírala hebounký list dále.

„Uschnu, zajdu, jestli mi všechen můj list ožereš a způsobíš hospodáři velkou škodu,“ opět bědovala týraná jabloň.

„I ať si má,“ odpověděla konečně nenasytná housenka, „jen když mně při tom dobře se daří!“

„Tvor jsi vyvrhel, jenž niče život jiných, přes mrtvoly jejich jen za svým cílem dále kráčí. Chraniž Bůh všecko tvorstvo takových netvorů,“ vzdychla si trpící jabloň.