ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Vyrostlý úhoř, uváznuv po velké vodě poblíž břehu na písku, velice počal naříkati, že ho rybář najde a usmrtí.

Nářek jeho uslyšel velký had, který po blízké louce se plazil. I přiblížil se k bědujícímu úhoři a lítostně pravil: „Nenaříkej, příteli, pomohu ti a ošidíme rybáře, který je tvým i mým zapřísáhlým nepřítelem!“

„A jak to myslíš učiniti?“ tázal se zvědavě úhoř.

„Sedni si na mne, odnesu tě k vodě a budeš okamžitě vysvobozen. Já pak ostanu na písku, uštknu a usmrtím rybáře, který mě za tebe míti bude a tak se ho oba rázem zbavíme,“ tak radil potměšilý had.

„K tomu já nikdy nesvolím,“ odpověděl po krátce trvajícím rozmýšlení úhoř. „Ještě nikdy neublížil rod můj člověku a nechci, abych dobrou tuto jeho pověst nehodným, zrádným jednáním pokálel a jej na roveň s jedovatým rodem tvým postavil. Raději ostanu zde a zemřu, než bych k tak bídnému a hanebnému činu svolil a nápomocen byl.“