ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Přišed časně z jara zahradník ku plané jabloni, pravil: „Takhle tě již déle nenechám, je na tě už svrchovaný čas. Oštěpuji tě, aby z tebe něco kloudnějšího a užitečnějšího bylo.“ To řka, vyňal z torby veškery, ku šlechtění stromů potřebné nástroje a jal se mladé pláně opatrně seřezávati a ku šlechtění upravovati.

„Ach, neřež, neřež, tuze mne to bolí, nevydržím to,“ naříkalo a prosilo pláně, „zahynu a budeš míti škodu!“

„Jen se neboj,“ chlácholil je zahradník, „já ti zajisté neublížím. Rány, které ti nyní způsobím, co nejdříve se opět a lehce všecky zacelí a na místě planých, neplodných letorůstek vypučí nové a bujné, které mi již v krátké době hojného a vzácného ovoce a užitku přinesou. Potom teprve budeš míti tu pravou cenu a budu si tě také dle ní vždycky vážiti. Ale nejen já, ale každý, kdo na krásné, vzácné ovoce tvé pohlédne aneb je ochutná, bude tě chváliti a tebe si vážiti. A tak kratičká tvá bolest a žalost promění se ti v brzké době v dlouhotrvající radost.“