ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Pozorujíc moucha pavouka, s jak velkým namáháním pavučiny své rozpřádá a zatahuje, usmála se uštěpačně a řekla:

„Jaké to skvostné a pevné předivo! Tys věru nad mnohého dovedného tkalce. Ani bych to v tak nepatrném tvoru, jako jsi ty, nehledala!“

Poznav pavouk pravé smýšlení mouchy, odpověděl klidně: „Věř, že práce má lepší, trvanlivější a také potřebnější jest, než práce tvá.“

Do hlasitého smíchu dala se moucha.

„Jaká to neslýchaná domýšlivost a vypínavost,“ řekla moucha. „Přesvědčím tě brzy, jak pevná a důkladná jest práce tvá!“ A zdvihnuvši se, letěla prudce a přímo do roztaženého přediva, aby je prorazila a roztrhala.

Ale běda jí! Uvázla v pevných pavučinách a motajíc se a třepetajíc na všechny strany, o pomoc žalostivě prosila.

Avšak na místě pomoci byl tu pavouk.

„Posmívání tvé draze a brzy jsi zaplatila. Nyní teprve poznáváš, zdali dílo mé jest pevné a trvanlivé. Věz však, že je také potřebné a všemu tvorstvu prospěšné. Pavučiny své proto rozpřádáme, abychom do nich škodlivý, nebezpečný hmyz chytali a jím se sytili.“

A nedbaje nářku a prosby, pustil se do tučné kořisti a zavinuv ji pečlivě do přediva, aby ulétnouti nemohla, na ní si pochutnával.