ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Než se kdo nadál, nastaly kdysi ku konci léta pojednou studené dny. Staré vlaštovice, předvídajíce dle zkušenosti, že by neměly brzy čím se živiti, slétaly se, k odchodu do teplých krajin se chystajíce.

„Děti, děti,“ napomínaly staré své mladé, „zítra k odletu se připravte. Zde pro zimu a nedostatek potravy nemožno nám déle trvati.“

Avšak některé mladé, nezkušené děti nechtěly uvěřiti slovům zkušených starých vlaštovic.

„To nás jen tak straší. Nevíme věru, jakby pojednou taková zima nastati mohla, abychom neměly žádné potravy. Kam pak by všechen ten hmyz se poděl? Vždyť slunko opět vzejde a s ním i hmyzu velké množství. Ať si letí starší, však my jich dohoníme.“

A starší skutečně ráno odletěly.

Přikvačila zima a ze stájí a teplých chlévů zmizela i poslední muška.

I shlukly se neposlušné děti a k odletu za starými se chystaly. Letěly — letěly — ale dlouho neletěly. Zkřehnuvše brzy, zimou i hladem bídně na cestě zahynuly.