ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Ucítivši prkno ostrý, prorážející je hřebík, zvolalo bolestně: „Proč mne tak nelítostně pícháš a bodáš, vždyť to velice bolí! Nevydržím toho! Ničím jsem ti přece neublížilo!“

Ale hřebík odpověděl chladně: „Proč pak na mne naříkáš? Vždyť já za to přece nemohu. Pohleď jen, jak nemilosrdné kladivo do mne buší a mě ku předu pohání. Zkouším více jak ty a nemohu si také pomoci!“

A kladivo, vyslechnuvši oba hořekující, doložilo: „A proč, bloudkové, na mně naříkáte, proč na mne se horšíte? Zdaž já svévolně vám ubližuji a bolesti působím? Kdyby člověka nebylo, jehož pevná a mocná ruka mne proti mé vůli pohání, věřte, že bych vám oběma ani v nejmenší míře neublížilo. Jest nám tudíž všem třem podrobiti se vyšší moci, vyšší vůli a snášeti trpělivě a společně všecky ty trampoty a nesnáze, jaké na nás se hrnou, byť bychom jich někdy ani nezavinily.“

Porozuměly slovům těm a umlkly.