SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Had a pocestný

Spatřiv had pocestného, podle něho kamsi pospíchajícího, jal se naň volati: „Zvolna, příteli, zvolna, nepospíchej! Tam dále v lese hladový vlk pobíhá a roztrhal by tě! Ostaň raději u mne a odpočiň si, budu tě ošetřovati.“

„Děkuji ti za tvoji ochotu a nabídku,“ odpověděl pocestný. „Děkuji ti! Vímť velmi dobře, co se za tvým nabízeným přátelstvím skrývá! Věz, že vlka se nebojím, neboť mám na něho zbraň dobrou, ale tebe, úlisníka, pokrytce a zákeřníka, se opravdu bojím. Pamatuj si, že milejší jest mi nepřítel zjevný, třeba mne silnější, než nepřítel tajný, úlisný, třeba slabší a nepatrnější. Ten více škodí a těžší rány zasazuje!“

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

Dořeknuv, kráčel lesem dále, vlka nikde nespatřiv.