ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Vlk potkav medvěda, naříkal, že nemožno mu kouska zvěře uloviti a že má velký hlad.

„Tak též děje se i mně,“ stěžoval si medvěd.

„Víš co, kmocháčku,“ radil vlk, „budeme si pomáhat a co kdo kde dostane, dá druhému z toho polovičku. Jsi srozuměn?“

„Dobrá, platí,“ odvěce medvěd a oba za měsíčku vydali se na lup. Navštívili blízký dvůr sedlákův. Sotva však dostali se na dvůr a blížili se k chlévu, v němž byli tuční vepři, zvětřil je domácí pes, náhodou ve světnici ležící a počal úzkostlivě kňučeti, se třásti a k hospodáři neobyčejně se tuliti.

To bylo hospodáři nápadno. Popadnuv obušek a rychle na dvůr vyběhnuv, spatřil medvěda, an právě do chléva se šourá. Napřáhnuv obušek tloukl vší silou milého medvěda do hřbetu, až se z něho prášilo. Vlk vida, co se děje, vyskočil na zeď a díval se škodolibě, jak sedlák záda medvědovi valchuje. Medvěd křičel, naříkal a vyšourav se konečně ze dvířek, zmrzačen potácel se ze dvora.

„Cos dostal?“ tázal se ho zlomyslný vlk.

„Pojď si pro polovičku toho, co jsem dostal, patří ti podle úmluvy,“ odpověděl mrzutě utýraný soudruh.

„Děkuji, děkuji, nemusím míti ode všeho,“ odpověděl vlk a seskočiv, k lesu uháněl.